Definice a typy důvodů. — Požadavky na základy. — Klasifikace základů. — Druhy základů: pásové, suťové, suťové betonové, sloupové, pilotové, plné. — Hydroizolace.
Definice a typy bází
Hmota zeminy ležící pod základem, schopná spolehlivě absorbovat tlak ze stavby, se nazývá přírodní základ. Půdy tvořící základ se dělí na jílovité, písčité, hrubozrnné a kamenité.
Pokud základové půdy nejsou schopny spolehlivě absorbovat tlak ze stavby, jsou uměle zpevněny.
Základ, jehož půda je uměle zpevněna, se nazývá použití-
Při zatížení budovy se může stlačit jíl, písek a hrubé zeminy, což může vést k sedání budovy. Velikost a rovnoměrnost sedání závisí na velikosti zatížení, stlačitelnosti půdy, tvaru a velikosti nosné plochy základu.
Stlačitelnost a únosnost různých typů zemin nejsou stejné, protože jejich fyzikální a mechanické vlastnosti jsou různé. Podzemní voda snižuje únosnost základu.
Požadavky na základy:
2) stabilita proti převrácení a posunutí v rovině základny základu;
3) odolnost vůči agresivní podzemní vodě;
4) odolnost vůči povětrnostním vlivům (mrazuvzdornost; nadzvedávání půdy při mrazu);
5) soulad trvanlivosti s životností budovy;
Klasifikace základů
Na základě výkonu základového materiálu při zatížení, tuhé-
tenké základy, které pracují především v tlaku, a pružné základy, které pracují v tahu a střihu.
Mezi tuhé základy patří suť, suťový beton a betonové základy.
Pružné základy jsou železobetonové.
Podle konstrukčního schématu (obr. 3) se základy dělí:
1) pás (ve formě souvislého pásu pod všemi nosnými stěnami);
2) sloupové (ve formě samostatných pilířů);
3) pevná (ve formě souvislé desky pod celou budovou);
Rýže. 3. Strukturální schémata základů: a – pás; b – sloupcový; V –
pevný; g – pilota: 1 – monolitická železobetonová deska: 2 – piloty: 3 – rošt; 4 – stěna; 5 – základové nosníky
Podle způsobu výstavby mohou být základy monolitické nebo prefabrikované.
V závislosti na hloubce základny jsou různé
Očekávají hluboké (více než 5 m) a mělké základy.
Hloubka základu je vzdálenost od značky úrovně terénu k základně základu. Hloubka základů závisí na konstrukčních prvcích budovy (přítomnost nebo nepřítomnost sklepů atd.), velikosti a povaze zatížení základu, hloubce základů sousedních budov, geologických a hydrologických podmínkách lokality (typy půdy, jejich fyzický stav, přítomnost podzemní vody, jejich značky a kolísání hladiny), klimatické vlastnosti oblasti (hloubka promrznutí půdy), jakož i přijatý návrh základů.
kde ГЗ je hloubka základu; GP – hloubka zamrznutí půdy; C – výška základny; 0,2 m – návrhová rezerva.
Typy základů
Pásové základy se instalují pod nosné stěny budovy. Dělí se na prefabrikované a monolitické.
Rýže. 4. Konstrukce pásových základů: a – prefabrikované; b – stejný, přerušovaný;
c – monolitický základ (suť beton); g – suťový základ: 1 – základové podložky; 2 —
betonové bloky; 3 – slepá oblast; 4 – hydroizolace; 5 – cihlový obklad (půl cihly)
Prefabrikované pásové základy se montují ze železobetonových bloků polštářů obdélníkových nebo trapézových profilů o výšce 300 a 500 mm, délce od 800 do 2800 mm. kladené na vyrovnaný podklad blízko sebe ve směru nosných zdí tvoří souvislý pás, podél kterého se kladou betonové bloky základových zdí v maltových spárách. Stěnové tvárnice o šířce 300, 400, 500, 600 mm, výšce 580 mm, délce 780, 1180 a 2380 mm mohou být plné nebo duté.
Rýže. 5. Konstrukce pásových základů: a – prefabrikovaný základový pás; b —
pásový monolitický základ
Duté bloky nejsou použitelné v půdách nasycených vodou, protože voda proniká do dutin bloků a když zmrzne, ničí jejich stěny.
Základy, ve kterých jsou polštářové bloky položeny v určité vzdálenosti od sebe, se nazývají nespojité (obr. 4, b) Vzdálenost mezi bloky je pokryta pískem. Přerušované základy jsou ekonomičtější než pevné základy.
Rýže. 6. Odizolujte monolitické základy. Plán
Rýže. 7. Prefabrikované základové pásy. Plán
Suťové základy. V moderním stavebnictví se suťové základy používají pouze v těch oblastech, kde je suť místním stavebním materiálem, protože suťové základy jsou pracné na výrobu a neekonomické.
Rýže. 8. Pásový suťový základ: 1 – slepá plocha, 2 – zásyp zeminou
Nejúspornější z monolitických pásových základů jsou
Pokládají se suťové betonové základy.
Rýže. 9. Suťový betonový základ
Jsou vyrobeny z betonu M75 (a vyšší) a kamenné suti (40 %), zaváděné do betonu při stavbě základů.
Při výstavbě monolitických základů se používá inventární panelové bednění.
Rýže. 10. Suťový betonový základ. Plán
Sloupové základy se používají v případech, kdy zatížení od budovy způsobuje tlak na terén menší než je standard (například nízkopodlažní budovy, některé typy panelových budov) nebo když vrstva zeminy sloužící jako základ leží v značná hloubka (3 m), což ekonomicky neospravedlňuje použití pásových základů .
Rýže. 11. Založení sloupu
Rýže. 12. Sloupový základ. Plán
Sloupové základy mohou být monolitické nebo prefabrikované. Pod budovami s nosnými stěnami jsou umístěny sloupové základy
Instalují se v rozích stěn, na křižovatce vnějších a vnitřních stěn, pod pilíři a po 3 m na slepých částech stěn.
Na sloupových základech se pod nosné stěny osazují základové nosníky z prefabrikovaného nebo monolitického železobetonu. Při vzdálenosti sloupových základů do 4 minut se instalují vyztužené cihlové překlady Aby nedocházelo k deformaci základových trámů silami nadzvedávání zeminy při zamrzání v nadzemních zeminách (pod základovými trámy), polštář z písku nebo strusky 50 – 60 cm vysoká je instalována.
Sloupové základy se instalují i pod samostatně stojící stavební podpěry: pod kamenné sloupy – prefabrikovaný základ ze železobetonových polštářových bloků.
Pilotové základy jsou postaveny na dřevěných, betonových a (výjimečně) ocelových pilotách.
Pilotové základy se rozlišují:
1) podle způsobu výroby a zarážení pilot do země – ražené piloty, zarážené do země v hotové podobě, a ražené piloty, vyrobené přímo v zemi;
3 — železobetonový pás; 4—slepá oblast; 5 – stěna základny z cihel; 6 – železobetonová podlahová deska
2) podle povahy práce v zemi – na hřebenových pilotách, které procházejí měkkými půdami a spočívají na silné půdě, a závěsných pilotách (třecích pilotách), které zhutňují slabou půdu a přenášejí zatížení do půdy třením, ke kterému dochází mezi půdami
objem a boční povrch pilot.
Pro rovnoměrnou distribuci na –
zatížení z budovy na všechny umístěné piloty
v řadách nebo v šachovnicovém vzoru jsou hlavy pilot zapuštěny do betonové nebo železobetonové desky (mřížka).
Pilotové základy umožňují snížit objem výkopových prací, spotřebu betonu a snížit náklady na základy. Pilotové základy jsou zároveň méně ekonomické z hlediska spotřeby oceli.
Hnané železobetonové a dřevěné piloty jsou raženy pomocí beranidel, vibračních kladiv a vibračních lisů.
Narážecí piloty se konstruují plněním předvrtaných, ražených popř
ražené studny. Spodní část vrtů lze rozšířit pomocí výbuchů (hromady s maskovací patou).
Vrtané piloty se od litých pilot odlišují tím, že se do vrtu osazují hotové železobetonové piloty, které vyplňují mezeru mezi pilotou a studnou pískocementovou maltou.
Pilotové základy v půdorysu mohou sestávat z: jednotlivých pilot pro podpěry;
pásy pilot – pod stěnami budovy, s pilotami uspořádanými v jedné, dvou nebo více řadách;
keře pilot – pod silně zatíženými podpěrami; průběžné pilotové pole – pro těžké konstrukce s rovnoměrně
zatížení rozložené podél plánu budovy.
Vzdálenost mezi pilotami a jejich počet se určí výpočtem. Minimální vzdálenost mezi visícími pilotami je 3 d (kde
d – průměr kulaté nebo strany čtvercové hromady).
Rýže. 14. Typy pilot: 1, 2, 3, 4 – betonové a železobetonové piloty, čtvercové, kulaté, plné, duté; 5, 6 – pravidelný vycpaný a rozšířený podpatek; 7, 8 – kamufláž; 9 — výklopně otevírací zarážky; 10 – hranolový; 11 – hromada v návazci dobře
Rýže. 15. Pilotový základ z prefabrikovaných šroubových pilot
Pevné základy se navrhují ve formě trámů nebo beznosníkových, betonových nebo železobetonových desek. Žebra nosníkových desek mohou směřovat nahoru a dolů. Průsečíky žeber slouží k instalaci rámových sloupků. Prostor mezi žebry v deskách s žebry
vršek je vyplněn pískem nebo štěrkem a na něj je uspořádána příprava betonu Betonové desky nejsou vyztuženy Železobetonové desky jsou vyztuženy podle výpočtu. Pokud jsou pevné základy hluboce zakopány a je potřeba zajistit jejich větší tuhost, lze základové desky navrhnout s krabicovým průřezem a umístit mezi žebra a stropy krabic suterénních místností.
Rýže. 16. Pevné základové desky: a – pod stěny nebo sloupy; b – deska-
možnost paprsku; c – krabicový tvar; g – ve formě válcových skořepin; d – skořepiny dvojitého zakřivení
Ground– vrstva zeminy, na které spočívá základ a která nese váhu budovy. Existují důvody přírodní (půda) a umělé (hromady atd.).
Nadace – Jedná se o část budovy, která je v zemi a na které spočívají stěny a sloupy. Základ slouží k přenosu a rozložení zátěže z budovy na zem. Horní část základu se nazývá povrch, a ten spodní – základ nadace. Vzdálenost od spodní úrovně zemského povrchu k základně základu se nazývá hloubka.
Základy se dělí na páska, umístěné pod všemi nosnými stěnami budovy (viz obrázek 10.1.1), sloupovitý ve formě samostatně stojících sloupů, solidní и hromada. Materiálem pro založení může být kamenná suť, suťový beton, pálené cihly, dřevo atd. Nejrozšířenější jsou v naší době prefabrikované betonové a železobetonové základy. Na obr. 10.1.2 Jsou dány tyto základy: а – páska; b— sloupovitý; v – pevný; G – hromada Na obr. 10.1.3 ukazuje pásový základ vyrobený z prefabrikovaných prvků (z dutých tvárnic 2 na trapézových polštářích 1).
Hlavní konstrukční prvky budov. Slepý prostor a sklep.
slepá oblast slouží k odvodu atmosférické vody ze stěn budovy. Slepá oblast je uspořádána v nepřítomnosti chodníků u stěn ve formě betonového přípravku s asfaltovým nátěrem, ale lze použít jiné konstrukce a materiály. Šířka slepé oblasti by měla být o 200 mm větší než prodloužení horního okapu budovy, ale ne méně než 500 mm. Obvykle se vyrábí o šířce 700-1000 mm. Slepá oblast by měla mít sklon 1-3%. Na obr. 10.1.4 ukazuje betonovou slepou oblast a rýže. 10.1.5— z dlažebních kostek. Hydroizolace chrání stěny budovy před vlhkostí z podzemní vody. Nejčastěji se hydroizolace vyrábí ze dvou vrstev střešní lepenky slepených bitumenovým tmelem nebo z jiných materiálů. Hydroizolace se pokládá do vodorovných spár ve vzdálenosti minimálně 100-150 mm od stropu a minimálně 150-250 mm od slepé oblasti.
Základna – spodní část stěny nad základem na úroveň podlahy prvního patra. Sokl chrání tuto část stěny před atmosférickými vlivy a mechanickým poškozením. Sokl je vyroben z materiálů se zvýšenou pevností, vlhkostí a mrazuvzdorností nebo je takovým materiálem obložen. Sokl navíc opticky dodává stavbě stabilnější vzhled.
Hlavní konstrukční prvky budov. Stěny.
stěny chránit místnost před vnější teplotou a atmosférickými vlivy. Nazývají se stěny, na které se kromě vlastní hmotnosti přenáší zatížení od stropu, střechy apod ložisko. Nazývají se stěny, které nesou zatížení pouze vlastní tíhou a spočívají na základu nebo základových trámech samonosné. Stěny se dělí na vnější a vnitřní. Pokud přenášejí zátěž od jiných prvků budovy, jsou tzv hlavní město. Vnitřní stěny oddělují jednu místnost od druhé. Materiál stěny může být cihla, beton, dřevo, plast atd. Na obr. 10.1.7 Struktury nosných stěn občanských staveb a konstrukce stěn průmyslových staveb jsou uvedeny: а— zeď občanské budovy; b – stěna průmyslové budovy. Konstrukce srubové stěny je znázorněna v rýže. 10.1.8.
Hlavní konstrukční prvky budov. Rámečky.
rám je hlavní nosnou konstrukcí v rámových budovách. Skládá se ze soustavy vzájemně propojených svislých sloupů a vodorovných nosníků (vaznic a příčníků). Rám může být kompletní, pokud jsou sloupy umístěny po obvodu a uvnitř budovy, a neúplný, pokud je část zatížení nesena vnějšími nosnými stěnami a část vnitřním rámem. Rám budov je nejčastěji vyroben ze železobetonu. Na obr. 10.1.9 jsou zobrazena konstrukční schémata budovy: a—s plným rámem; b – s neúplným rámem; 1— Rámové stojany; 2— příčníky; 3 – podlahové panely; 4— samonosné nebo záclonové stěnové panely; 5— nosné stěnové panely.
Hlavní konstrukční prvky budov. Příčky.
Příčky rozdělit vnitřní prostor budovy v rámci patra na samostatné místnosti. Příčky mohou být dřevěné, cihlové, plastové, škvárobetonové, keramické, sádrokartonové desky a další materiály. Tloušťka vnitřních příček je 50-180 mm. Příčky mohou být vyrobeny z velkých panelů nebo malých prvků. Velkoplošné příčky jsou vyráběny ve stavebních podnicích s povrchy připravenými pro malování nebo tapetování. Paříž. 10.1.10 Jsou zobrazeny příčky vyrobené z malých prvků: a, b – cihla; v – z malých bloků; d – velkopanelový průmyslově vyráběný sádrový beton; д— železobeton; 1— omítka; 2, 3 – kování. Pilshchiapry – úzké vertikální zesílení ve stěnách, které slouží ke zvýšení jejich stability. Instalují se v místech, kde na stěnách dosedají stropní nebo krycí prvky.
