Krokve pl. Řada kulatin spojených šikmo na horních koncích a přiléhajících ke stěnám budovy na spodních koncích, které tvoří základ střechy.
Podívejte se, co je RAFTER v jiných slovnících:
KROKEV
krokve množné číslo Řada kulatin spojených šikmo na horních koncích a přiléhajících ke stěnám budovy na spodních koncích, které tvoří základ střechy.
KROKEV
Nosné konstrukce šikmých střech. Skládají se ze šikmých NOŽEK KREVNÍ, svislých SLOUPEK a šikmých PODPĚR. V případě potřeby jsou dole „svázány“ vodorovnými nosníky krokví.
nosná konstrukce šikmých střech, skládající se z krokví, hřebenového nosníku, hřebenů a vzpěr, někdy obláček
(bulharština; bulharština) — zakřivený design darvena; dvojka, zakřivit žebra
(čeština; Čeština) – krokve; prázdná vazba krovu
(německý jazyk; německy) — Dachstuhl
(maďarština; maďarština) — fedélszék; szaruzat
(Mongolský) – shuvuu nuruu
(polský jazyk; Polska) — wiązary dachowe
(rumunština; român) — căpriori
(srbochorvatština; Srpski jezik; Hrvatski jezik) — krovni nosáč
(španělština; Español) – cuchillos (cubierta)
(anglický jazyk; angličtina) – krokve; střecha – trámy
(francouzský jazyk; Français) — arbalétriers Zdroj: Construction Terminology Dictionary ve 12 jazycích
. Koukni se
KROKEV
Krokve jsou nosnou konstrukcí šikmých střech, skládající se z krokví, hřebenové vaznice, sloupků a vzpěr a někdy táhla (bulharština; bul. viz.
KROKEV
Hlavní část střechy, která tvoří její tvar. S. jsou konstruovány z nosníků instalovaných šikmo (krokevní nohy). S. jsou umístěny na horním rámu stěny. Koukni se
KROKEV
kořen – RAFTER; koncovka – A; Základní slovo: RAFTER Výpočtový způsob tvoření slov: Bez sufixální nebo jiné ∩ – RAFTER; ⏰ – A; Slovo krokve. Koukni se
KROKEV
(krokevní nohy, valbové nohy) Šikmé klády nebo trámy tvořící základ střechy, spojené nahoře šikmo, a dole přiléhající ke stěnám popř. Koukni se
KROKEV
Krokve. Originál Suf. odvozenina (množné číslo) od slovesa stropit „klást krokve“, utvořená pomocí suf. – od obecných Slovanů. prak „kláda, k. pohled
KROKEV
Originál Suf. odvozenina (množné číslo) od slovesa stropit „klást krokve“, utvořená pomocí suf. – od obecných Slovanů. závěs „kláda, střecha, strop. Koukni se
KROKEV
S. pl. část incavallatura f, capriata f – závěsné krokve – závěsné krokve se dvěma vřeteníky
KROKEV
Krokve jsou nosnou konstrukcí šikmých střech, skládající se z krokví, hřebenového nosníku, sloupků a vzpěr a někdy táhel. [STB 1725-2007]. Koukni se
KROKEV
KREVNÍKY – nosné konstrukce šikmé střechy. Krokve se skládají ze šikmých krokví, svislých sloupků a šikmých vzpěr. V případě potřeby se krokve ve spodní části spojí vodorovnými trámy krokví.
KROKEV
Krokve jsou nosné konstrukce šikmé střechy. Krokve se skládají ze šikmých krokví, svislých sloupků a šikmých vzpěr. V případě potřeby se krokve ve spodní části spojí vodorovnými trámy krokví. Koukni se
KROKEV
krokve, krokve, krokve, krokve, krokve, krokve (Zdroj: „Kompletní akcentované paradigma podle A. A. Zaliznyaka“).
KROKEV
(krokve) pl., mol., zhart. 1. Nohy. PSUMS, 66. 2. Výběry Kupte si vlastní předměty na vysokých krovech a dostanete se ke kompostéru. PSUMS, 66.
KROKEV
Plazí se po čtyřech krokvích. Perm. Plazení po čtyřech. Mokienko 1986, 94.
Viz také. krokvový infinitiv, z něhož slovo “krokve“.
1) Transkripce slova „strop í la“: [strʌp❜ í lъ].
| DOPIS/ [ZVUK] | ZVUKOVÁ CHARAKTERISTIKA | |||
|---|---|---|---|---|
| с | – | [z] | – | přísl., tvrdý (muž), hluchý. (chlapci). Před hluchými souhláskami nemají párovaní neslyšící náhradu zvuku (to znamená, že zvuk je psán i vyslovován). Spárovaný zvuk, pokud jde o tvrdost/měkkost, je vždy tvrdý před tvrdým zvukem. |
| т | – | [t] | – | přísl., tvrdý (muž), hluchý. (chlapci). Neslyšící nemluví před sonoranty (viz V.N. Musatov, str. 73). Spárovaný zvuk, pokud jde o tvrdost/měkkost, je vždy tvrdý před tvrdým zvukem. |
| р | – | [R] | – | přísl., tvrdý (muž), zvonění (nepárový), sonorant. Zvuk [r] je nepárový znělý zvuk, takže se vyslovuje stejně, jako se píše. Před písmeny а, о, у, э, ы slabiky spárované z hlediska tvrdosti a měkkosti se vždy vyslovují pevně. |
| о | – | [ʌ] | – | samohláska, nepřízvučná; níže viz § 32. |
| п | – | [n❜] | – | přísl., měkký (muž), hluchý. (chlapci). Před zvukem samohlásky neexistuje žádná náhrada souhlásky z hlediska znělosti/neznělosti. Níže viz § 66 odst. 2 písm. 3, XNUMX. |
| и | – | [ A ] | – | samohláska, přízvučná; níže viz § 5. |
| л | – | [l] | – | přísl., tvrdý (muž), zvonění (nepárový), sonorant. Zvuk [l] je nepárový znělý zvuk, takže se vyslovuje stejně, jako je psán. Před písmeny а, о, у, э, ы slabiky spárované z hlediska tvrdosti a měkkosti se vždy vyslovují pevně. |
| а | – | [ъ] | – | samohláska, nepřízvučná; níže viz § 48. |
8 písmena, 8 zvuky
PRAVIDLA VÝSLOVNOSTI 1
§ 5. Samohlásky [i], [s], jak pod přízvukem, tak v nepřízvučných slabikách, se vyslovují v souladu s jejich pravopisem. Označují se písemně písmeny i a s.
Dopis и označuje hlásku [a] v těchto polohách: a) na začátku slova: i va, i skra, izb a, hrát a t, zveřejňovat a t; b) po samohláskách: cro i ́ t, sto i ́ t, sto ́ it, hrát a ́ t; c) po měkkých souhláskách: sila, tina, vit, čistit, zelňačka, umýt, pila, štípnout, bít.
§ 32. V 1. předpřízvučné slabice, po tvrdých souhláskách, kromě samohlásek [s] a [y], a na začátku slova, kromě samohlásek [i] a [y] (o nich viz § § 5-13), vyslovuje se samohláska [a]. Samohláska [a] v této poloze se písemně označuje písmenem i nebo o.
Tak se na místě písmen a a o vyslovuje samohláska [a]: 1) po tvrdých souhláskách: a) zahradní ý, dar ý, malé á, paš ú, staré ík, bylina á; shal u n, shal a sh, hot i, hot o e, car i zm, car a pat; b) voda á (vyslov [vad á ]), nog á (vyslov [nag á ]), hrom á (vyslov [graz á ]), podlaha í (vyslov [pal ❜ á ]), mor í (vyslov [mar ❜ á ]), tabulka ý (vyslov [sta ы ́ ]), ovoce ý (vyslov [plad ý ]), minulé ú (vysloví [prash ú ]), šel (vyslov [pash ó l]), řidič (vyslov [shaf ❜ ó r), žonglér (vyslov [džungl ❜ ó r]); 2) na začátku slova: a) apt eka, arm yak, arsh i n, ack o rd, amb ar; b) okn ó (vyslov [akn ó]), od í n (vyslov [ad inın]), og urchik (vyslov [ag urchik]), o ́ ny (vyslov [jako iny]), od é t (vyslov [ ad é t ❜ ]).
Samohláska [a] 1. předpjaté slabiky se poněkud liší od přízvučného [a]: při vyslovení je dolní čelist méně ochlupená, ústní otvor je užší, hřbet jazyka je mírně zvednutý. Proto při přesnějším přepisu je třeba tyto hlásky rozlišit, např. pro označení nepřízvučného [o] použijte znak Λ, přičemž u přízvučného [a] zachovejte písmeno a: [вΛд а́ ] (vod а́ ). V tomto slovníku-příručce se písmeno a používá k označení jak nepřízvučného [a] (přesněji [Λ], tak [a] přízvučného.
Samohláska [a] 1. předpjaté slabiky se poněkud liší od přízvučného [a]: při vyslovení je dolní čelist méně ochlupená, ústní otvor je užší, hřbet jazyka je mírně zvednutý. Proto při přesnějším přepisu je třeba tyto hlásky rozlišit, např. pro označení nepřízvučného [o] použijte znak Λ, přičemž u přízvučného [a] zachovejte písmeno a: [вΛд а́ ] (vod а́ ). V tomto slovníku-příručce se písmeno a používá k označení jak nepřízvučného [a] (přesněji [Λ], tak [a] přízvučného.
§ 48. V přízvučných slabikách se po tvrdých souhláskách kromě samohlásek [ы] a [у] (o nich viz §§ 5-13) vyslovuje samohláska [ъ], která se písemně označuje písmeny o a a.
Tedy místo písmen а и о v přízvučných slabikách se samohláska [ъ] vyslovuje: a) v ы́ dan (vyslovuje se [в ы́дн]), vybraná (vyslovuje se [в ы́ рънъ]), vytažená (vyslovuje se [в ы́ стъкл]), rab ó tal (vyslov [rab ó tāl]), podél plotů (vyslov [пъ-зо́ оъм]), na plotech (vyslov [нъ-зъб оъръх]), za ploty (vyslov [з-зо́]), kor оъмы́ va (vyslov [kar ó v]), ó okna (vyslov [о́ кнъ]), del á (vyslov [d é l]), v yzhal (vyslov [v ы́ zъл]), po luzh (vyslov [ pa-l u ́ zh’m]), v l uzh (vyslov [v-l u ́ zh’h]), za l uzh (vyslov [za-l u ́ zh’mi]), l u ́ zha (vyslov [l ́ zh ]), v y’scratched (vyslovováno [v y’ts’r’p’l]), to uritsa (vyslovováno [k’urits’]), ve tvářích (vyslovováno [pa-u-lits’m]) ; b) do nosu (vyslovujte [v ынъс]), k vymrštění (vyslovujte [в ыбръс]), k hlavě (vyslovujte [г о́лву]), k hlavě (vyslovujte [н а-гълву]), na dům (vyslov [n a -d’m], úzký (vyslov [uzak]), za domem (vyslov [za-d o m’m]), na starém (vyslov [na-sta ar’m] ]) , za kan a voy (vyslov [z-kan a vy]), s eno (vyslov [s е́ нъ]), de lo (vyslov [д е́лъ]), mno go (vyslov [mn ó gъ]), na ́ do (vyslovuje se [n a ́ dъ]).
Pokud je tedy koncovka tvaru nepřízvučná. n. a gen. slovní hříčka. h. hmota a případy nebo formy průměr. a ženský minulost narození čas zapadl a zapadl (je obchod a není obchod; slunce zapadlo a měsíc zapadl) se vyslovují stejným způsobem – se samohláskou [ъ] na konci: [д е ьлъ], [зъдь илъ ]. Tvary TV se také vyslovují stejně. slovní hříčka. hodiny a data odpoledne h. manžel a průměrná rody: technici a technici, zab o rom a zab o rámy, dulom a dullam, kreslom a krest slam: [t ekhnikm], [zab o ram], [d u lm ], [cr e slim].
Poznámka. Na konci některých nezměnitelných slov cizojazyčného původu lze na místě písmene o v přetížené slabice vyslovit samohlásku [o] bez redukce, např.: aviz o ́ (lze vyslovit [zo]), v e ́ to (lze vyslovit [do]), cr e ́ do (lze vyslovit [do]), noha á to (lze vyslovit [do]), all é gro (lze vyslovit [ro]). U takových slov jsou ve slovníku uvedeny výslovnostní značky.
§ 66. Následující souhlásky jsou tvrdé i měkké: [l] a [b], [f] a [v], [t] a [d], [s] a [z], [m], [ p ], [l], [n]. Pro každou z těchto souhlásek v ruské grafice existuje odpovídající písmeno. Měkkost těchto souhlásek na konci slova je označena písmenem ь. St. top a top (vyslovujte [top ❜ ]), econ o m i econ o m (vyslovujte [ekan o m ❜ ]), ud a r i ud a ar (vyslovujte [ud a r ❜ ]), was and byl (vyslovujte [was ❜ ]). Naznačena je i měkkost těchto souhlásek před souhláskami: rohové á a uhlí á (vyslovuje se [ugal ❜ k á ]), b a nku a b a nku (vyslovuje se [ b a n ❜ ku]), redko a r e dka (vyslovuje se [ре́т❜къ ]).
Měkkost těchto souhlásek před samohláskami je označena písmeny následujících samohlásek: písmeno я (Na rozdíl od а) označuje samohlásku [a] po měkké souhlásce; St malý a zmačkaný (vyslovuje se [m ❜ al]); dopis ё (Na rozdíl od о) označuje samohlásku [o] po měkké souhlásce; St krtek a křída (vyslov [m ❜ ol]); dopis ю (Na rozdíl od у) označuje samohlásku [y] po měkké souhlásce; St tuk a bale (vyslovuje se [t❜uk]). Rozložení písmen je přibližně stejné и и ы: písmeno a se používá po měkkých souhláskách a na začátku slova a písmeno ы po tvrdých souhláskách, které mají měkký pár; St hry a, chýše, čistit, šít, pít a pálit, sladké a umyté, nadhazované a vyjící, nit a kňučet, nos a nos.
Příklady pro rozlišení tvrdých a měkkých souhlásek: top a top (vyslovuje se [top ❜ ]), b o dro a boky (vyslovuje se [ b ❜ o dr]), graf a a graf i (vyslovuje se [ graf ❜ a ]), hřídel a ochablý (vyslov [v ❜ al]), vor a maso (vyslov [vor ❜ ]), hanba á a hanba ya (vyslov [hanba ❜ á ]), os a axis (vyslov [os ❜ ]); hrom á a hrom ya (vyslov [graz ❜ á ]), vůl a vedl (vyslov [v ❜ ol]), rakev a řada (vyslov [gr ❜ op]), ocel a ocel (vyslov [ocel ❜ ]), nos a nesl (vyslovuje se [n ❜ os]), úklon a poklop (vyslovuje se [l ❜ uk]), gorka a gorko (vyslovuje se [g org ❜ kъ]).
1 Ortoepický slovník ruského jazyka: Výslovnost, přízvuk, gramatické tvary / S.N. Borunová, V.L. Vorontsová, N.A. Esková; Ed. R.I. Avanesová. — 4. vyd., vymazáno. – M.: Rus. lang., 1988. – 704 s.
