Hlavními znaky, které určují typ rozvodny (SS), jsou její umístění, účel a role v energetické soustavě, počet a výkon instalovaných výkonových transformátorů a nejvyšší napětí.
Mezi hlavní faktory, které určují klasifikaci rozvodny podle stupně složitosti a investičních nákladů dále patří: způsob připojení rozvodny k síti a jejímu hlavnímu okruhu (slepá uzel, odbočka, průchozí, komplexní přepínací uzel), počet elektrických vedení vysokého a středního napětí (VN a VN ), druhy spínacích zařízení, konstrukční typ rozváděče (SD), způsob ovládání a údržby rozvodny (plně automatická, se stálou obsluhou nebo obsluhována mobilními týmy ), přítomnost a typy kompenzačních zařízení, typ opravárenských zařízení atd.
Všechny rozvodny lze rozdělit do následujících tří hlavních kategorií (obrázek 6.1):
I – rozvodny podle zjednodušených schémat bez spínačů nebo s malým počtem spínačů na straně VN;
II – kontrolní body (tranzit) rozvodny s malým počtem venkovních vedení (OHL) a výhybek na straně VN;
III – uzlové rozvodny (výkonné přepínací uzly systému).
Podle účelu jsou rozvodny rozděleny do následujících skupin:
spotřebitel – pro napájení spotřebitelů geograficky sousedících s rozvodnou;
síť – pro napájení malých ploch;
systémový – pro pomocný náhon a řízení toku výkonu v energetické soustavě.
Obrázek 6.1 – Bloková schémata rozvoden
Rozvodny kategorie I jsou převážně spotřebitelské; Rozvodny II. kategorie jsou převážně síťové, obvykle se smíšenou funkcí, kde spolu s přenosem relativně malého výkonu na VN dochází k významným lokálním nízkonapěťovým (NN) a regionálním vysokonapěťovým (VN) zátěžím; Rozvodny kategorie III jsou ve všech případech systémové rozvodny.
Odběrné rozvodny se vyznačují především přítomností dvou napětí (VN a NN), tzn. instalace zpravidla dvouvinutých transformátorů. Součástí odběrné rozvodny může být v některých případech i rozvodna s instalací třívinutých transformátorů 110-220/38,5/6-10 kV a 220/110/6-10 kV.
Všechny rozvodny s instalací autotransformátorů jsou systémové. Na základě charakteru dodávky energie a napájení zátěže lze systémové rozvodny rozdělit do následujících skupin:
– rozvodny, které dodávají energii přes autotransformátory ze sítě vn do sítě vn pro napájení tímto napětím do celých regionů;
– rozvodny se zpětným tokem výkonu přes autotransformátory z VN sítě do VN sítě a naopak;
– rozvodny s kombinovaným provozním režimem, kdy spolu s výměnnými toky mezi VN a VN dochází k zátěži na straně nn 6-35 kV.
Způsobem připojení k síti rozvodny jsou rozděleny:
do slepé uličky – napájeno jedním nebo dvěma slepými vedeními (obrázek 6.2);
větev – napájeno ve formě odbočky z jednoho nebo dvou procházejících vedení s jednosměrným nebo obousměrným napájením (obrázek 6.3);
kontrolní body (tranzit) – zahrnuto v řezání jedné nebo dvou procházejících linií s jednostranným nebo oboustranným napájením (obrázek 6.4);
kombinované – když kromě napájecích vedení vyjíždějí z rozvodny další radiální nebo tranzitní vedení.
Obrázek 6.2 – Bloková schémata slepých rozvoden
Obrázek 6.3 – Bloková schémata odbočných rozvoden
Obrázek 6.4 – Blokové schéma průchozí rozvodny zahrnuté do řezání jednoho průchozího vedení
Podle počtu instalovaných výkonových transformátorů rozvodny se dělí na jednotransformátorové, dvoutransformátorové, třítransformátorové a čtyřtransformátorové.
Jedno- a dvoutransformátorové rozvodny jsou typické pro rozvodny kategorie I a II, tří- a čtyřtransformátorové rozvodny jsou typické pro rozvodny kategorie III.
V závislosti na typu instalovaných výkonových transformátorů rozvodny jsou:
s dvouvinutými transformátory;
s třívinutými transformátory;
s transformátory s děleným nn vinutím;
Podle počtu napětí rozvodny jsou rozděleny:
na rozvodně se dvěma napětími (VN+NN nebo VN+VN);
Rozvodna se třemi napětími (VN+VN+NN);
Rozvodna se čtyřmi napětími (VN+CH1+CH2+LV).
Podle typu instalovaného spínacího zařízení Na straně VN lze rozvodny rozdělit do následujících skupin:
bez spínačů (se spínači zátěže, s oddělovači, s odpojovači se vzdálenými pohony zahrnutými v automatizačním cyklu);
v kombinaci s použitím výše uvedených zařízení v různých kombinacích.
V závislosti na typu instalovaných kompenzačních zařízení PS jsou:
s instalací synchronních kompenzátorů;
s instalací baterií bočníkových statických kondenzátorů;
s instalací podélné kapacitní kompenzace (LCC);
s instalací bočníkových reaktorů.
Servisním způsobem možné rozvodny:
bez opravárenské základny a opravárenského personálu;
v kombinaci s opravárenskou základnou a opravárenským personálem v oblasti sítě.
V závislosti na způsobu konstrukce a typu konstrukce PS jsou:
kompletní, dodáno z výroby (KTP a KTPB);
prefabrikované z velkoblokových průmyslových celků.
Rozvodny určené k napájení průmyslových podniků, se dělí:
do hlavních snižovacích rozvoden (MSS) – rozvodny, které odebírají elektřinu z energetické soustavy o napětí 35 kV a vyšším a distribuují ji po celém území podniku;
hlubinné rozvodny (DHS) – rozvodny s primárním napětím 35 kV a vyšším, realizované podle zjednodušených spínacích obvodů na primární napětí, odebírající energii z elektrizační soustavy a určené k napájení samostatného objektu, dílny nebo skupiny dílen podnik;
trafostanice (TS) – rozvodny s napětím 6-10 kV, určené pro napájení podniků s nízkou elektrickou zátěží.
Transformátorové rozvodny jsou rozvodny určené k přeměně elektrické energie jednoho napětí na energii jiného napětí pomocí transformátorů.
Konvertorové rozvodny jsou rozvodny určené k převodu typu proudu nebo jeho frekvence.
Elektrické rozvodné zařízení, které není součástí rozvodny, se nazývá distribuční místo. Měničová rozvodna určená k přeměně střídavého proudu na stejnosměrný a následné přeměně stejnosměrného proudu na střídavý proud původní nebo jiné frekvence se nazývá stejnosměrná vložka.
Podle hodnoty v systému napájení:
Hlavní snižovací rozvodny (MSS); rozvodny s hlubokým vstupem (DHS);
Trakční měnírny pro potřeby elektrické dopravy, často jsou takové měnírny trafo-převodníky pro napájení trakční sítě stejnosměrným proudem; Kompletní trafostanice 10 (6)/0,4 kV (KTP). Ty druhé se nazývají dílenské rozvodny v průmyslových sítích a městské rozvodny v městských sítích.
Podle místa a způsobu připojení rozvoden k elektrické síti, regulační dokumenty nestanoví klasifikace rozvoden podle umístění a způsobu připojení k elektrické síti. Řada zdrojů však uvádí klasifikaci založenou na typech použitých síťových konfigurací a možných schématech připojení rozvoden.
Slepý konec – napájený jednou nebo dvěma radiálními linkami
Větevné čáry – napojené na jednu nebo dvě procházející čáry na větvích
Průchozí – připojení k síti připojením jedné linky s obousměrným napájením
Uzel – připojený k síti minimálně třemi napájecími linkami
Odbočné a průchozí rozvodny spojuje koncept střední, který určuje umístění rozvodny mezi dvěma energetickými centry nebo uzlovými rozvodnami. Volají se průchozí a uzlové rozvodny, po jejichž sběrnicích proudí energie mezi uzly sítě tranzit.
Termín “referenční rozvodna“, který obvykle označuje rozvodnu vyšší napěťové třídy ve vztahu k dané rozvodně nebo síti.
Vzhledem k tomu, že GOST 24291-90 definuje referenční rozvodnu jako „rozvodnu, ze které jsou dálkově ovládány ostatní rozvodny elektrické sítě a jejich provoz je monitorován“, je pro výše uvedený význam vhodnější používat termín „nutriční centrum“.
Podle umístění rozvodny se dělí na:
Otevřený – jehož zařízení je umístěno pod širým nebem.
Uzavřené – rozvodny, jejichž zařízení je umístěno v objektu.
Elektrické rozvodny mohou být umístěny na volném prostranství, ve vnitřních prostorách (ZTP – uzavřená trafostanice), v podzemí a na podpěrách (MTP – stožárová trafostanice), ve speciálních místnostech spotřebních objektů. Vestavěné rozvodny jsou typickým znakem velkých budov a mrakodrapů.
Rozvodna, ve které stojí stupňovité transformátory, zvyšuje elektrické napětí s odpovídajícím poklesem hodnoty proudu, zatímco snižovací rozvodna snižuje výstupní napětí s úměrným nárůstem proudu.
Potřeba zvýšit přenášené napětí vzniká proto, aby se výrazně šetřil kov používaný v drátech vedení pro přenos energie a snížily se ztráty na aktivním odporu. Požadovaná plocha průřezu vodičů je skutečně určena pouze silou procházejícího proudu a nepřítomností korónového výboje. Snížení síly procházejícího proudu má také za následek snížení energetické ztráty, která je v přímé kvadratické závislosti na hodnotě intenzity proudu. Na druhou stranu, aby se zabránilo vysokonapěťovému elektrickému průrazu, používají se speciální opatření: používají se speciální izolátory, vodiče jsou odděleny v dostatečné vzdálenosti atd. Hlavním důvodem zvýšení napětí je, že čím vyšší napětí, tím větší výkon a tím větší vzdálenost lze přenášet po silových vedeních.
