Přístroje, které měří rychlost větru, se nazývají anemometry; měření rychlosti a směru – anemorummetry; záznam rychlosti a směru – záznamníky.
Obrázek 7.1 – Základní pokyny
Korouhvička stanice (Wilda korouhvička) přístroj je jednoduchý a poměrně hojně používaný pro měření směru, rychlosti a poryvů větru (obr. 7.2). Citlivým prvkem směru větru u tohoto zařízení je větrná korouhvička 1 s protizávažím 2. Je namontována na trubce 7, která je nasazena na špičatý konec pevné osy 3 a volně se kolem ní otáčí. Pro určení směru větru je na pevné ose umístěna spojka 4 s osmi čepy označujícími směr světových stran. Na jednom z nich je upevněno písmeno C, směřující na sever.
Přijímač rychlosti větru je obdélníková deska (deska) 5, volně se kývající kolem vodorovné osy 6. K ose je připevněn oblouk 8 s osmi kolíky, podél které se měří poloha desky, vychýlené větrem. Na ose 6 je protizávaží 10 pro vyvážení oblouku 8. Kolíky oblouku jsou očíslovány od 0 do 7.
Obrázek 7.2 – Divoká korouhvička (podle M.D. Pavlova, 1974)
Manuální hrnkový anemometr MS-13 (obr. 7.3). Jeho citlivým prvkem je malý větrník 2 se čtyřmi polokulovitými kalíšky, jejichž konvexity směřují jedním směrem. Točna je uložena na ose 1, v jejíž spodní části je šnekový (šnekový) závit, který je v kontaktu s ozubeným kolem, které přenáší otáčení točny na počítací mechanismus. Počítací mechanismus je umístěn uvnitř pouzdra a jedná se o soustavu ozubených kol spojených se třemi šipkami, které se při otáčení točny pohybují po třech stupnicích.
stupnice 6 má 100 dílků. Tato stupnice se používá k počítání desítek a jednotek otáček. Malé váhy mají 10 dílků a slouží k počítání stovek a tisíců otáček.
Počítací mechanismus se zapíná a vypíná aretací, jejíž vyčnívající konec je umístěn na boku pouzdra a má vzhled pohyblivého kroužku. Pohybem zámku nahoru (proti směru hodinových ručiček) se počítadlo anemometru zapne a pohybem dolů (ve směru hodinových ručiček) se vypne. Do těla zařízení jsou na obou stranách aretace přišroubovány dvě uši, kterými se protahují konce šňůry, připevněné ke kroužku pro zapnutí a vypnutí zařízení, když na něj nelze dosáhnout rukou. Dole pod tělem přístroje je tyč se šroubovým závitem 4 pro instalaci anemometru na dřevěnou tyč ve svislé poloze.
Obrázek 7.3 – Manuální pohárový anemometr MS-13 (podle A.P. Losev, 1994)
Točna je chráněna před mechanickým poškozením kovovými rameny 7. Anemometr je uložen v pouzdře s vypnutým mechanismem.
Anemorumbometr M-63 – vzdálené zařízení (obr. 7.4). Měří průměrnou rychlost větru za 10minutový interval, maximální okamžitou rychlost větru mezi obdobími pozorování a směr větru.
Obrázek 7.4 – Anemorumbometr M-63 (podle M.D. Pavlova, 1974)
Princip činnosti je založen na převodu směru a rychlosti větru na elektrické veličiny. Sada zařízení obsahuje snímač 1, měřicí panel 2 a napájecí zdroj 3. Snímač se skládá z proudnicového těla rotujícího kolem svislého pevného stojanu. Na konci tělesa je větrná korouhvička 5 a na začátku čtyřlistá vrtule 4 s vodorovnou rovinou otáčení, která se pomocí větrné korouhve instaluje vždy kolmo ke směru otáčení. proudění vzduchu. Ve spodní části svislého stojanu je vodítko pro instalaci snímače vzhledem ke světovým stranám a konektor pro připojení propojovacího kabelu.
Měřící panel je stolní zařízení, na jehož přední straně je ukazatel okamžité rychlosti 6, ukazatel průměrné rychlosti 7 a ukazatel směru větru 8.
Zdroj se skládá ze dvou dobíjecích baterií, voltmetru pro měření napětí baterie a páčkového spínače. Napájecí zdroj je připojen k elektrické síti.
Charakterizovat větrný režim Na základě frekvence směrů větru je sestaven graf zvaný „větrná růžice“. Může být měsíční, sezónní, roční.
Frekvence větru pro každý z osmi bodů se vypočítá podle počtu pozorování během určitého období. Získané hodnoty jsou vyjádřeny v procentech z celkového počtu pozorování (počet klidů se nezapočítává do 100 %).
Při konstrukci větrné růžice se nakreslí osm bodů směrů větru a na ně se v určitém měřítku vynese opakovatelnost větru. Důsledně propojené body budou charakterizovat větrnou růžici.
