KLASIFIKACE LÁTEK (MATERIÁLŮ) PODLE NEBEZPEČÍ POŽÁRU je založena na jejich schopnosti vytvářet požární a výbušné atmosféry (viz HOŘLAVÉ PROSTŘEDÍ) [1].
Jmenování
Klasifikace látek a materiálů podle nebezpečí požáru a výbuchu a nebezpečí požáru se používá ke stanovení požadavků požární bezpečnosti (viz PORUŠENÍ POŽADAVKŮ POŽÁRNÍ BEZPEČNOSTI) při příjmu látek a materiálů, použití, skladování, přepravě, zpracování a likvidaci (Část 1, článek 10, federální zákon č. 123).
Klasifikace látek (materiálů) podle nebezpečí požáru zamýšlený:
· pro kvalitativní posouzení požárně nebezpečných vlastností látky (materiálu);
· stanovit rozsah jeho uplatnění při certifikaci v oblasti požární bezpečnosti (viz POŽÁRNÍ BEZPEČNOST);
· lze použít při kategorizaci prostor, budov a venkovních instalací podle nebezpečí výbuchu a požáru (viz KATEGORIE PROSTORŮ A BUDOV PODLE NEBEZPEČÍ VÝBUCHU A POŽÁRU), při navrhování systémů požární ochrany objektů a vývoji protipožárních opatření (viz ŠKOLENÍ V POŽÁRNÍCH BEZPEČNOSTNÍCH OPATŘENÍCH ) a pro jiné účely.
Klasifikace látek a materiálů (kromě stavebních, textilních a kožených materiálů) podle nebezpečí požáru
Klasifikace látek a materiálů podle nebezpečí požáru je založena na jejich vlastnostech a schopnosti vytvářet nebezpečné faktory požáru (viz NEBEZPEČNÉ FAKTORY OHNĚ) nebo výbuchu (viz VÝBUCH) (Část 1, článek 12 federálního zákona č. 123) [2].
Podle hořlavosti se látky a materiály dělí do následujících skupin:
1) nehořlavé – látky a materiály, které nejsou schopné hoření (viz HOŘENÍ) na vzduchu. Nehořlavé látky mohou být výbušné (například oxidační činidla nebo látky, které při interakci s vodou nebo mezi sebou uvolňují hořlavé produkty);
2) málo hořlavé – látky a materiály schopné hořet na vzduchu, když jsou vystaveny zdroji vznícení (viz ZDROJ Vznícení), ale po jeho odstranění neschopné hořet samostatně;
3) hořlavé – látky a materiály schopné samovznícení, jakož i vznícení (viz ZAPALENÍ) pod vlivem zdroje vznícení a po jeho odstranění samostatně hoří.(Část 2, článek 12, federální zákon č. 123).
Zkušební metody pro hořlavost látek a materiálů (viz POŽÁRNÍ ZKOUŠKY) jsou stanoveny regulačními dokumenty o požární bezpečnosti (viz PŘEDPISOVÉ DOKUMENTY O POŽÁRNÍ BEZPEČNOSTI) (Část 3, článek 12, federální zákon č. 123).
Z hořlavých kapalin se rozlišují skupiny hořlavých (viz HOŘLAVÁ KAPALINA (FLFL)) a zvláště nebezpečných hořlavých kapalin, jejichž vznícení par nastává při nízkých teplotách (viz TEPLOTA; TEPLOTY), definované regulačními dokumenty o požární bezpečnosti (viz. POŽÁRNÍ BEZPEČNOST) (Část 4, článek 12, federální zákon č. 123).
Klasifikace stavebních, textilních a kožených materiálů podle nebezpečí požáru
Klasifikace stavebních (viz INDIKÁTORY POŽÁRNÍ NEBEZPEČNOSTI STAVEBNÍCH MATERIÁLŮ), textilních a kožených materiálů podle požárního nebezpečí vychází z jejich vlastností a schopnosti tvořit nebezpečné požární činitele (viz SEKUNDÁRNÍ PROJEVY obecných požárních nebezpečí) (Část 1, článek 13, federální zákon č. 123).
Nebezpečí požáru hořlavých stavebních, textilních a kožených materiálů je charakterizováno následujícími vlastnostmi:
1) hořlavost (viz HOŘLAVOST);
2) hořlavost;
3) schopnost šíření plamen (viz TOK TEPLA) na povrchů;
4) generující kouř schopnost (viz SMOKE);
5) toxicita produkty hořící (viz TOXICITA PRODUKTŮ SPALOVÁNÍ) (Část 2, článek 13, federální zákon č. 123).
Pro klasifikaci textilních a kožených materiálů by měla být použita hodnota indexu šíření plamene (I) – podmíněný bezrozměrný indikátor, který charakterizuje schopnost materiálů nebo látek zapálit se, šířit plamen po povrchu a vytvářet teplo.
Na základě šíření plamene se materiály dělí do následujících skupin:
1) nešiřte plamen po povrchu;
2) pomalé šíření plamene po povrchu;
3) rychlé šíření plamene po povrchu. (Část 14, článek 13, federální zákon č. 123).
Stavební hmoty
I. Podle hořlavosti se stavební materiály dělí na nehořlavé (NG) a hořlavé (G1 – G4). (Část 3, článek 13, federální zákon č. 123).
Stavební hmoty odkazují nehořlavý při následujících experimentálně stanovených hodnotách parametrů hořlavosti:
· zvýšení teploty – ne více než 50 stupňů Celsia;
· ztráta hmotnosti vzorku – ne více než 50 procent;
Doba stabilního hoření plamene – ne více než 10 sekund (Část 4, článek 13, federální zákon č. 123).
Konstrukční materiály, neuspokojuje alespoň jednoho z hodnot parametrů specifikovaných v části 4 tohoto článku, zahrnují na hořlavý.
Hořlavé stavební materiály se dělí do následujících skupin:
1) málo hořlavý (G1):
2) středně hořlavý (G2):
3) normálně hořlavý (G3):
4) vysoce hořlavý (G4):
II. Na hořlavost hořlavé stavební materiály (včetně podlahových koberců) se v závislosti na hodnotě kritické povrchové hustoty tepelného toku dělí do následujících skupin:
1) zpomalovač hoření (B1);
2) středně hořlavý (B2);
3) vysoce hořlavý (B3) (Část 7, článek 13, federální zákon č. 123).
III. Na rychlost šíření plamene po povrchu hořlavé stavební materiály (včetně podlahových koberců) se v závislosti na hodnotě kritické povrchové hustoty tepelného toku dělí do následujících skupin:
1) neproliferující (RP1);
2) málo se množící (RP2);
3) mírné šíření (RP3);
4) vysoce se množící (RP4) (Část 8, článek 13 federálního zákona č. 123).
IV. Podle schopnosti tvořit kouř (viz KAPACITA TVORBY KOUŘE) hořlavé konstrukční, textilní a kožené materiály se v závislosti na hodnotě koeficientu tvorby kouře dělí do následujících skupin:
1) s nízkou schopností generovat kouř (D1);
2) se střední schopností tvořit kouř (D2);
3) s vysokou schopností generovat kouř (D3) (Část 9, článek 13, federální zákon č. 123).
V. Podle toxicity zplodin hoření hořlavé stavební, textilní a kožené materiály se dělí do následujících skupin:
1) nízké nebezpečí (T1);
2) středně nebezpečné (T2);
3) vysoce nebezpečné (T3);
4) extrémně nebezpečné (T4) (Část 10, článek 13, federální zákon č. 123).
Klasifikace hořlavých stavebních materiálů podle indexu toxicity zplodin hoření je stanovena podle tabulky 1.
Třída nebezpečnosti
Ukazatel toxicity zplodin hoření v závislosti na době expozice
Skupina hořlavosti je klasifikační charakteristika schopnosti látek a materiálů hořet.
Při stanovení nebezpečí požáru a výbuchu látek a materiálů (GOST 12.1.044-89. Nebezpečí požáru a výbuchu látek a materiálů) se:
- plyny – jde o látky, jejichž tlak nasycených par při teplotě 25 °C a tlaku 101,3 kPa přesahuje 101,3 kPa;
- kapaliny – jedná se o látky, jejichž tlak nasycených par při teplotě 25 °C a tlaku 101,3 kPa je menší než 101,3 kPa. Mezi kapaliny patří také pevné látky tání, jejichž bod tání nebo skápnutí je nižší než 50 °C.
- pevné látky a materiály – jedná se o jednotlivé látky a jejich směsná složení s bodem tání nebo skápnutí vyšším než 50 °C a dále o látky, které bod tání nemají (například dřevo, tkaniny apod.).
- prach – Jedná se o rozptýlené pevné látky a materiály s velikostí částic menší než 850 mikronů.
Jedním z ukazatelů nebezpečí požáru a výbuchu látek a materiálů je skupina hořlavosti.
Látky a materiály
Podle GOST 12.1.044-89 jsou látky a materiály z hlediska hořlavosti rozděleny do následujících skupin (s výjimkou stavebních, textilních a kožených materiálů):
- Nehořlavé.
- Nízká hořlavost.
- Hořlavý.
nehořlavý – jedná se o látky a materiály, které nemohou hořet na vzduchu. Nehořlavé látky mohou být požárně výbušné (například oxidační činidla nebo látky, které uvolňují hořlavé produkty při interakci s vodou, vzdušným kyslíkem nebo mezi sebou navzájem).
Nízká hořlavost – jedná se o látky a materiály, které mohou hořet na vzduchu, když jsou vystaveny zdroji vznícení, ale po jeho odstranění nejsou schopny hořet samostatně.
hořlavý – jedná se o látky a materiály, které se mohou samovolně vznítit, stejně jako se vznítit při kontaktu se zdrojem vznícení a po jeho odstranění samostatně hořet.
Podstatou experimentální metody pro stanovení hořlavosti je vytvoření teplotních podmínek napomáhajících hoření a posouzení chování zkoumaných látek a materiálů za těchto podmínek.
Pevné látky, vč. prach
Materiál je klasifikován jako nehořlavý, pokud jsou splněny následující podmínky:
- aritmetický průměr změny teploty v peci, na povrchu a uvnitř vzorku nepřesahuje 50 °C;
- aritmetická střední hodnota ztráty hmotnosti u pěti vzorků nepřesahuje 50 % jejich střední hodnoty počáteční hmotnosti po kondicionování;
- aritmetický průměr doby stabilního hoření pěti vzorků nepřesahuje 10 s. Výsledky zkoušek pěti vzorků, u kterých je doba stabilního spalování kratší než 10 s, se počítají jako rovné nule.
Podle hodnoty maximálního teplotního přírůstku (Δtmax) a materiály se ztrátou hmotnosti (Δm) jsou klasifikovány:
Hořlavé materiály se dělí v závislosti na době (τ) k dosažení (tmax) na:
- těžko hořlavý: τ > 4 min;
- průměrná hořlavost: 0,5 ≤ τ ≤ 4 min;
- vysoce hořlavý: τ < 0,5 min.
Pokud existují koncentrační limity pro šíření plamene, plyn je klasifikován jako palivo; při absenci koncentračních limitů pro šíření plamene a přítomnosti teploty samovznícení je plyn klasifikován jako zpomalovač hoření; při absenci koncentračních limitů pro šíření plamene a teplotu samovznícení je plyn klasifikován jako nehořlavý.
Kapaliny
Pokud existuje teplota vznícení, je kapalina klasifikována jako palivo; při absenci teploty vznícení a přítomnosti teploty samovznícení je kapalina klasifikována jako zpomalovač hoření. Při absenci bodů vzplanutí, vznícení, samovznícení, teplotních a koncentračních limitů pro šíření plamene je kapalina klasifikována jako nehořlavé. Hořlavé kapaliny s bodem vzplanutí nejvýše 61 °C v uzavřeném kelímku nebo 66 °C v otevřeném kelímku, flegmatizované směsi, které nemají v uzavřeném kelímku vzplanutí, jsou klasifikovány jako hořlavý. Zvláště nebezpečné Jedná se o hořlavé kapaliny s bodem vzplanutí nejvýše 28 °C.
Klasifikace stavebních materiálů
Stanovení skupiny hořlavosti stavebního materiálu
Nebezpečí požáru stavebních, textilních a kožených materiálů je charakterizováno následujícími vlastnostmi:
- . .
- Schopnost šířit plamen po povrchu.
- schopnost generovat kouř.
- Toxicita produktů spalování.
Stavební materiály jsou v závislosti na hodnotách parametrů hořlavosti rozděleny do skupin na nehořlavé a hořlavé (u podlahových koberců není skupina hořlavosti stanovena).
NG nehořlavý
Nehořlavé stavební materiály se na základě výsledků zkoušek metodou I a IV (GOST R 57270-2016. Stavební materiály. Metody zkoušek hořlavosti) dělí do 2 skupin.
Stavební materiály jsou klasifikovány jako nehořlavé skupiny I s následujícími aritmetickými průměrnými hodnotami parametrů hořlavosti podle metod I a IV (GOST R 57270-2016):
- zvýšení teploty v troubě ne více než 30 °C;
- ztráta hmotnosti vzorků ne více než 50 %;
- doba stabilního hoření plamene – 0 s;
- výhřevnost nejvýše 2,0 MJ/kg.
Stavební materiály jsou klasifikovány jako nehořlavé skupiny II s následujícími aritmetickými průměrnými hodnotami parametrů hořlavosti podle metod I a IV (GOST R 57270-2016):
- zvýšení teploty v troubě ne více než 50 °C;
- ztráta hmotnosti vzorků ne více než 50 %;
- doba stabilního spalování plamene není delší než 20 s;
- výhřevnost nejvýše 3,0 MJ/kg.
Povoleno klasifikovat jako nehořlavé skupiny I bez testování následující stavební materiály bez nátěru jejich vnějšího povrchu nebo s nátěrem vnějšího povrchu kompozicemi bez použití polymerů a (nebo) organických složek:
- beton, malty, omítky, lepidla a tmely, hlína, keramika, porcelánová kamenina a silikátové výrobky (cihly, kameny, bloky, desky, panely atd.), vláknocementové výrobky (plechy, panely, desky, trubky atd.) s výjimkou ve všech případech materiálů vyrobených za použití polymerních a (nebo) organických pojivových plniv a vláken;
- výrobky z anorganického skla;
- výrobky ze slitin oceli, mědi a hliníku.
Stavební materiály, které nesplňují alespoň jednu z výše uvedených hodnot parametrů I a II skupiny nehořlavosti, patří do skupiny hořlavých látek a podléhají testování podle metod II a III (GOST R 57270-2016). U nehořlavých stavebních materiálů nejsou další ukazatele požárního nebezpečí stanoveny ani normovány.
Hořlavé stavební hmoty se v závislosti na hodnotách parametrů hořlavosti stanovených metodou II dělí do čtyř skupin hořlavosti (G1, G2, G3, G4) v souladu s tabulkou. Materiály by měly být zařazeny do určité skupiny hořlavosti za předpokladu, že všechny aritmetické střední hodnoty parametrů uvedených v tabulce pro tuto skupinu odpovídají.
G1 málo hořlavý
Mírně hořlavý – jedná se o materiály s teplotou spalin nejvýše 135 °C, stupeň poškození po délce zkušebního vzorku není větší než 65 %, stupeň poškození podél hmotnosti zkušebního vzorku není větší než 20 % a trvání samovznícení je 0 sekund.
G2 středně hořlavý
Středně hořlavý – jedná se o materiály s teplotou spalin nejvýše 235 °C, stupeň poškození po délce zkušebního vzorku není větší než 85 %, stupeň poškození podél hmotnosti zkušebního vzorku není větší než 50% a trvání nezávislého spalování není delší než 30 sekund.
G3 normálně hořlavý
Normálně hořlavý – jedná se o materiály s teplotou spalin nejvýše 450 °C, stupněm poškození po délce zkušebního vzorku větším než 85 %, stupněm poškození podél hmotnosti zkušebního vzorku nejvýše 50 % a trvání nezávislého spalování ne delší než 300 sekund.
G4 vysoce hořlavý
vysoce hořlavý – jedná se o materiály s teplotou spalin vyšší než 450 °C, stupněm poškození po délce zkušebního vzorku větším než 85 %, stupněm poškození podél hmotnosti zkušebního vzorku větším než 50 %, a trvání nezávislého spalování více než 300 sekund.
| Skupina hořlavých materiálů | Parametry hořlavosti | |||
| Teplota spalin T, °C | Stupeň poškození podél délky SL,% | Úroveň poškození podle hmotnosti Sm,% | Doba trvání nezávislého spalování tnapř., s | |
| G1 | Až 135 včetně | Až 65 včetně | Do 20 | |
| G2 | Až 235 včetně | Až 85 včetně | Do 50 | Až 30 včetně |
| G3 | Až 450 včetně | Přes xnumx | Do 50 | Až 300 včetně |
| G4 | Přes xnumx | Přes xnumx | Přes xnumx | Přes xnumx |
| Poznámka. U materiálů náležejících do skupin hořlavosti G1-G3 není při zkoušení povolena tvorba hořících kapek taveniny a (nebo) hořících úlomků. U materiálů, které patří do skupin hořlavosti G1-G2, není při zkoušení povolena tvorba taveniny a (nebo) kapek taveniny. | ||||
Video, co je to skupina hořlavosti
Zdroje: NPB 105-2003. Stanovení kategorií prostor, budov a venkovních instalací podle nebezpečí výbuchu a požáru; Baratov A.N. Spalování – Požár – Výbuch – Bezpečnost. -M.: 2003; GOST 12.1.044-89 (ISO 4589-84) Systém norem bezpečnosti práce. Nebezpečí požáru a výbuchu látek a materiálů. Nomenklatura ukazatelů a metody jejich stanovení; GOST R 57270-2016 Stavební materiály. Metody zkoušek hořlavosti.
