Jaký je správný způsob, jak být vývojářem?

1) Přepis slova „dev eloper“: [d❜i e v❜ é lp❜i e r].

DOPIS/ [ZVUK]				ZVUKOVÁ CHARAKTERISTIKA
д	–	[d❜]	–	přísl., měkký (muž), zvonění (chlapci). Před zvukem samohlásky neexistuje žádná náhrada souhlásky z hlediska znělosti/neznělosti. Níže viz § 66 odst. 2 písm. 3, XNUMX.
е	–	[tj ]	–	samohláska, nepřízvučná; níže viz § 37.
в	–	[v❜]	–	přísl., měkký (muž), zvonění (chlapci). Před zvukem samohlásky neexistuje žádná náhrada souhlásky z hlediska znělosti/neznělosti. Níže viz § 66 odst. 2 písm. 3, XNUMX.
е	–	[uh]	–	samohláska, přízvučná; níže viz § 27.
л	–	[l]	–	přísl., tvrdý (muž), zvonění (nepárový), sonorant. Zvuk [l] je nepárový znělý zvuk, takže se vyslovuje stejně, jako je psán. Před písmeny а, о, у, э, ы slabiky spárované z hlediska tvrdosti a měkkosti se vždy vyslovují pevně.
о	–	[ъ]	–	samohláska, nepřízvučná; níže viz § 48.
п	–	[n❜]	–	přísl., měkký (muž), hluchý. (chlapci). Před zvukem samohlásky neexistuje žádná náhrada souhlásky z hlediska znělosti/neznělosti. Níže viz § 66 odst. 2 písm. 3, XNUMX.
е	–	[tj ]	–	samohláska, nepřízvučná; níže viz §§ 52, 55.
р	–	[R]	–	přísl., tvrdý (muž), zvonění (nepárový), sonorant. Na konci slova dochází k nahrazení zvuku pouze ve znělých párech. Na konci slova se všechny souhlásky kromě nepárových měkkých ([ch❜], [ш❜], [й❜]) vyslovují pevně.

9 písmena, 9 zvuky

PRAVIDLA VÝSLOVNOSTI 1

§ 27. Písmeno e (v případech, kdy nad něj nelze umístit dvě tečky) označuje přízvučnou samohlásku [e] po souhláskách. Souhlásky (kromě [ш], [ж], [ц]) před [е] v rodných ruských slovech i ve značné části přejatých slov se vyslovují měkce, např.: sang, beliy, v é ra , křída, s é ry, zrcadlo, d elo, t e sno, cedr, g etras, nerv, t e rmin, múza, inspektor, medik – vyslovují se v nich kombinace: [p ❜ e], [ b ❜ é], [c ❜ é], [m ❜ e], [s ❜ é], [z ❜ é], [d ❜ é], [t ❜ é], [k ❜ e], [g ❜ é ], [n ❜ e], [t ❜ é ], [z ❜ é ], [p ❜ é ], [m ❜ é ] 2 .

Souhlásky [w], [zh] a [ts] před samohláskou [e] (psáno s písmenem e) se stejně jako v jiných pozicích vyslovují pevně. St. tyč, gesto, tsenny (vyslovuje se [ona], [zhe], [ts é]).

§ 37. Po měkkých souhláskách v 1. předpjaté slabice je vedle samohlásek [i] a [y] (o nich viz § 5-13) hláska mezilehlá mezi [i] a [e]. vyslovováno: [a e ]. Tato samohláska je písemně reprezentována písmenem e nebo i.

Tedy místo písmen е и я po měkkých souhláskách v 1. předpjaté slabice se vyslovuje samohláska [a e]: a) nes i, nes i, lesn i k, nese, vede, tká e, běží a, škrábat, česnek, štěně k (vyslovuje se [ n ee s í, n ee s ❜ t i ́, li e s ❜ n i ́ k, n ee s ❜ t, vi e d ❜ Ó t, p l e t e n ❜, bi e z Á t (vyslovuje se [mi e s ❜ n ik, vz e l i s ❜, ri e b i nu, ti e n i, vi e z a t ❜, pi e t ❜ o rk, li e g u shki]).

§ 48. V přízvučných slabikách se po tvrdých souhláskách kromě samohlásek [ы] a [у] (o nich viz §§ 5-13) vyslovuje samohláska [ъ], která se písemně označuje písmeny o a a.

Tedy místo písmen а и о v přízvučných slabikách se samohláska [ъ] vyslovuje: a) v ы́ dan (vyslovuje se [в ы́дн]), vybraná (vyslovuje se [в ы́ рънъ]), vytažená (vyslovuje se [в ы́ стъкл]), rab ó tal (vyslov [rab ó tāl]), podél plotů (vyslov [пъ-зо́ оъм]), na plotech (vyslov [нъ-зъб оъръх]), za ploty (vyslov [з-зо́]), kor оъмы́ va (vyslov [kar ó v]), ó okna (vyslov [о́ кнъ]), del á (vyslov [d é l]), v yzhal (vyslov [v ы́ zъл]), po luzh (vyslov [ pa-l u ́ zh’m]), v l uzh (vyslov [v-l u ́ zh’h]), za l uzh (vyslov [za-l u ́ zh’mi]), l u ́ zha (vyslov [l ́ zh ]), v y’scratched (vyslovováno [v y’ts’r’p’l]), to uritsa (vyslovováno [k’urits’]), ve tvářích (vyslovováno [pa-u-lits’m]) ; b) do nosu (vyslovujte [v ынъс]), k vymrštění (vyslovujte [в ыбръс]), k hlavě (vyslovujte [г о́лву]), k hlavě (vyslovujte [н а-гълву]), na dům (vyslov [n a -d’m], úzký (vyslov [uzak]), za domem (vyslov [za-d o m’m]), na starém (vyslov [na-sta ar’m] ]) , za kan a voy (vyslov [z-kan a vy]), s eno (vyslov [s е́ нъ]), de lo (vyslov [д е́лъ]), mno go (vyslov [mn ó gъ]), na ́ do (vyslovuje se [n a ́ dъ]).

Pokud je tedy koncovka tvaru nepřízvučná. n. a gen. slovní hříčka. h. hmota a případy nebo formy průměr. a ženský minulost narození čas zapadl a zapadl (je obchod a není obchod; slunce zapadlo a měsíc zapadl) se vyslovují stejným způsobem – se samohláskou [ъ] na konci: [д е ьлъ], [зъдь илъ ]. Tvary TV se také vyslovují stejně. slovní hříčka. hodiny a data odpoledne h. manžel a průměrná rody: technici a technici, zab o rom a zab o rámy, dulom a dullam, kreslom a krest slam: [t ekhnikm], [zab o ram], [d u lm ], [cr e slim].

Poznámka. Na konci některých nezměnitelných slov cizojazyčného původu lze na místě písmene o v přetížené slabice vyslovit samohlásku [o] bez redukce, např.: aviz o ́ (lze vyslovit [zo]), v e ́ to (lze vyslovit [do]), cr e ́ do (lze vyslovit [do]), noha á to (lze vyslovit [do]), all é gro (lze vyslovit [ro]). U takových slov jsou ve slovníku uvedeny výslovnostní značky.

§ 52. V přízvučných slabikách se po měkkých souhláskách kromě samohlásek [i] a [y] (o nich viz § 5 – 13) vyslovují samohlásky [b] a [b]. Samohláska [ь] je obvykle označena písmenem е, ale v některých případech i písm я (a za [h] a [ш] s písmenem а). Samohláska [ъ] se označuje písmenem i (a po [h] a [ш] písmenem а), ale v některých případech i písm е

Poznámka. Samohlásky [ь] a [ъ] se od sebe liší především místem vzniku, které je více vpředu v [ь] a více vzadu v [ъ]. Navíc se liší mírou zvedání jazyka – vyšší y [b] (blízko zdvihu jazyka s [i]) a nižší y [b] (při vyslovení samohlásky [b] je zvedání jazyka znatelně nižší než s [s] ). St. k a plya a po k a ple (vyslovuje se [k a pl ❜ ъ] a [pa-k a plъ]).

§ 55. Místo písmene e, s výjimkou některých pádových koncovek (o nich viz níže v tomto odstavci), se v přetížených slabikách vyslovuje samohláska [ь] 1. St. ve vyberu (vyslov [v yub ru]), ve vylezu (vyslov [v ýl zu]), dedukce (vyslov [v ý ch t]), prst (vyslov [p á l l c]); ol e ney, sos edey (vyslov [al e ney y], [sas ed y]); k a play, b a ney, t u chei, háje (vyslov [k a p l y], [b a n y], [t uch y], [háj y]); paže ya ́ ne, město a ́ ne (vyslov [paže ❜ а н ь], [гърж а́н ь]); v domě, na poli, na s e (vyslov [v-d o m m], [f-p o ol], [na-s e’n]); pracovat o těch, v b a ne, v háji (vyslov [k-rab o’t’], [v-b’a’n’], [v-r o’sh’]); kras í vee, ugr yu ee (vyslov [kras í v’ y’], [ugr. ❜ ú m y’]); desh e vle, god a che (vyslov [de e sh e v l], [bag ach]), staneš se, přijdeš, budeš plakat (vyslov [sta n sh], [b u dbsh], [pl ach sh] ); st a no, b u det, plakat (vyslov [stan n t], [b u d t], [plakat t]); staň se jím, b u dem, plakat (vyslov [sta n m], [b u dem], [plač m]); st a nete, b u dete, plakat (vyslov [ st a n ❜ te], [ b u d e ], [ plakat ]); stát, být, plakat, kupovat, poklad (vyslov [stan ❜ t], [b ú t ❜ t], [pl a cht], [kup í t ❜], [pokladnice]).

V některých případech končí na přízvučné slabice, samohlásku [ъ] (spolu s [ь]) lze vyslovit místo písmene e:

v nich slovní hříčka. h. průměr druh přídavných jmen: zlý o е, přítel o е (lze vyslovit [zlý o йъ], [přítel o ́ йъ]); starý, konat dobro (lze vyslovit [st a ryy], [d o bry]); bar a nye, pt i che (lze vyslovit [bar a n ❜ йъ], [pt i chy]);

ve slovech dv o е, tr o е (lze vyslovit [dv o йъ], [tr о йъ]);

v televizi slovní hříčka. včetně podstatných jmen: k a mn, učiteli, pl a než (lze vyslovit [k a mn ❜ em], [uch í t l ❜ ъм], [pla čm]);

v rodu odpoledne včetně podstatných jmen: br a tyev, st u lyev, s u cheev (lze vyslovit [br a t ❜ yъf], [st u ́ l ❜ yъf]. [s у́ чьф]);

v nich slovní hříčka. včetně podstatných jmen střední rod: m o re, po le, s h a stye (lze vyslovit [m o r ❜ ъ], [p o l ❜ ъ], [sh a s ❜ t ❜ йъ]).

Výslovnost uvedených tvarů se samohláskou [ъ] charakterizuje staré normy a nyní se používá spolu s jejich výslovností se samohláskou [ь]: [зл о́ ьь], [дв о́ ьь], [ка́ мнь m], [ сту́л ❜ йьф], [морь].

1 Samohláska [ь] je na místě nahrazena hláskou [i e], která se v současnosti používá v univerzitní a školní literatuře k označení výslovnosti písmen e, i v nepřízvučných slabikách po měkké souhlásce.

§ 66. Následující souhlásky jsou tvrdé i měkké: [l] a [b], [f] a [v], [t] a [d], [s] a [z], [m], [ p ], [l], [n]. Pro každou z těchto souhlásek v ruské grafice existuje odpovídající písmeno. Měkkost těchto souhlásek na konci slova je označena písmenem ь. St. top a top (vyslovujte [top ❜ ]), econ o m i econ o m (vyslovujte [ekan o m ❜ ]), ud a r i ud a ar (vyslovujte [ud a r ❜ ]), was and byl (vyslovujte [was ❜ ]). Naznačena je i měkkost těchto souhlásek před souhláskami: rohové á a uhlí á (vyslovuje se [ugal ❜ k á ]), b a nku a b a nku (vyslovuje se [ b a n ❜ ku]), redko a r e dka (vyslovuje se [ре́т❜къ ]).

Měkkost těchto souhlásek před samohláskami je označena písmeny následujících samohlásek: písmeno я (Na rozdíl od а) označuje samohlásku [a] po měkké souhlásce; St malý a zmačkaný (vyslovuje se [m ❜ al]); dopis ё (Na rozdíl od о) označuje samohlásku [o] po měkké souhlásce; St krtek a křída (vyslov [m ❜ ol]); dopis ю (Na rozdíl od у) označuje samohlásku [y] po měkké souhlásce; St tuk a bale (vyslovuje se [t❜uk]). Rozložení písmen je přibližně stejné и и ы: písmeno a se používá po měkkých souhláskách a na začátku slova a písmeno ы po tvrdých souhláskách, které mají měkký pár; St hry a, chýše, čistit, šít, pít a pálit, sladké a umyté, nadhazované a vyjící, nit a kňučet, nos a nos.

Příklady pro rozlišení tvrdých a měkkých souhlásek: top a top (vyslovuje se [top ❜ ]), b o dro a boky (vyslovuje se [ b ❜ o dr]), graf a a graf i (vyslovuje se [ graf ❜ a ]), hřídel a ochablý (vyslov [v ❜ al]), vor a maso (vyslov [vor ❜ ]), hanba á a hanba ya (vyslov [hanba ❜ á ]), os a axis (vyslov [os ❜ ]); hrom á a hrom ya (vyslov [graz ❜ á ]), vůl a vedl (vyslov [v ❜ ol]), rakev a řada (vyslov [gr ❜ op]), ocel a ocel (vyslov [ocel ❜ ]), nos a nesl (vyslovuje se [n ❜ os]), úklon a poklop (vyslovuje se [l ❜ uk]), gorka a gorko (vyslovuje se [g org ❜ kъ]).

1 Ortoepický slovník ruského jazyka: Výslovnost, přízvuk, gramatické tvary / S.N. Borunová, V.L. Vorontsová, N.A. Esková; Ed. R.I. Avanesová. — 4. vyd., vymazáno. – M.: Rus. lang., 1988. – 704 s.

Jazyk je mužské slovo, ale chová se jako žena. Tajemné, nepředvídatelné, rozporuplné – všechna tato epiteta poměrně přesně popisují jazykový systém. Jakýkoli pokus položit jazyku přímou otázku, přitlačit ho ke zdi, je přerušen odpověďmi typu „Ano, ale. “, „Nejčastěji, i když. “, „Většinou však. “ . Stalo se tak proto, že jakýkoli jazyk se buduje nikoli jako Petrohrad – podle jasného plánu, s původně správným vzorem ulic, ale jako Moskva – spontánně, sám o sobě, bez jediného krále v hlavě, jak se ukazuje.

To je zvláště patrné během prodejní sezóny, kdy naše dámy, jejichž vzrušení je zapáleno agresivními slevami, nakupují zahraniční mistrovská díla a zapomínají, že oblečení se bude prodávat v Čeljabinsku. A to konkrétně v účetnictví. Jazyk tedy shromažďuje do košíku různá cizí slova podle zásady „to nemám“ a pak začnou pokusy nějak zapadat nové věci do vašeho již existujícího šatníku.

Realitní kancelář – slovo z anglického jazyka, které si náš jazyk poctivě přivlastnil na úsvitu formování tržní ekonomiky. Upřímně – protože v ruském jazyce neexistoval žádný analog a samotná služba se již objevila a vyžadovala nominace pro sebe. Jediným problémem je, že fonetika a způsoby jejího grafického přenosu v angličtině a ruštině jsou velmi odlišné. Realitní kanceláře v angličtině se nečte přesně tak, jak se píše: klasická britská výslovnost předpokládá, že koncová přípona or zredukován na slabý zvuk e (realte). V důsledku toho máme dvě možnosti pro převod slova do ruštiny – podle zvuků nebo podle písmen, tedy dvě možnosti pravopisu realitní kancelář и realitní kancelář.

Druhá obtíž souvisí s přenosem zvuku [e] v kořenu. Každý rusky mluvící jasně slyší [e] v tomto slově, ale v ruštině za písmenem и nejčastěji psaný dopis е. Například, hygiena, hyena, dieta, siesta, fiesta. Pozorný čtenář s dobrým uchem mě hned chytne: v těchto slovech před hláskou [e] nepředchází [i], ale skrytá hláska [th], která je nespravedlivě vždy v psaní odsouvána zpět (vyslovujeme [gigiyena , giyene, dieta, siesta, fiiesta] ). Je to kombinace zvuků [ye], která je standardním čtením písmene e ve slově realitní kancelář není žádné [ty].

Ale ruský jazyk nekomplikoval svůj život takovými jemnostmi a rozhodl se, že poté и bude vždy napsáno е. Takhle dopadlo psaní španěl, koeficient, kde ve skutečnosti žádné [vy] není. Výsledkem všech těchto hodů bylo, že místo jednoho slova v dopise jsme dostali čtyři najednou: realitní makléř, realitní makléř, realitní makléř. A nějakou dobu byla všechna čtyři slova používána jako ekvivalentní, ale postupem času, pokud jde o frekvenci, dvojice realitní makléř – realitní makléř se odtrhli od zbytku a dnes jsme svědky boje o první místo mezi dvěma finalisty.

Ve skutečnosti měl závod rychle skončit ve prospěch opce realitní kancelář, do jehož plachet vane silný vítr pravopisného systému (tradice psaní е po и). Navíc tato možnost již byla zahrnuta do akademických příruček jako preferovaná. Do soutěže ale zasáhl nečekaný incident: při vytváření ruského cechu realitních kanceláří se autoři rozhodli využít možnost realitní kancelář. Mám jen jednu verzi: dokumenty zřejmě připravil člověk s hudebním sluchem, který nechtěl své písni šlápnout na hrdlo a zvolil variantu, která více odpovídala zvuku. Cech zjevně situace nijak zvlášť neznepokojuje a se změnou dokumentů nijak nespěchá. To znamená, že za dalších deset let pochopíme, co zvítězí – akademický pravopis nebo firemní kultura. Dnes není vítěz.

Maloobchodní – toto slovo ukazuje, že někdy lingvisté a všichni ostatní mluvčí ruského jazyka mají zcela odlišné názory na život. Ve zdrojovém jazyce se slovo maloobchod vyslovuje jako [maloobchod], tedy písmeno e v zásadě se čte jako [a] a neexistují žádné jiné možnosti čtení. Pak se ale ukázalo, že podobná slova už má náš jazyk ve svém šatníku: reakce, edice, restaurování, represe, redukce, který pocházel z latiny, kde předpona re číst jako [re].

Anglická slova vypůjčená v nedávné době následují tuto tradici. Například, remake, recepce vstoupil do ruského jazyka s písmenem е, ne s и, jak napovídá zvuk a pravidla přepisu z angličtiny. Tento poměrně silný vliv staré dobré latinské tradice vzali lingvisté v úvahu, když zavedli variantu maloobchodní v akademické referenční knize o pravopisu. Ale rusky mluvící ještě nespěchají poslouchat pokyny lingvistů a psát maloobchodní láme rekordy oblíbenosti. Na příkladu tohoto slova vidíme, jak ruské jazykové vědomí mění svá pravidla. Latina nyní vyšla z módy a ruské ucho je dnes vnímavější k anglické výslovnosti.

Obchodní třída и Ekonomická třída – tato slova ukazují, jak odlišně mohou být cizí slova s ​​podobným významem integrována do ruského jazyka. Ve slově Business třída obě části fungují v ruštině jako samostatná slova, a proto se píší s pomlčkou (podobně: adresní kalendář, generálmajor, jazzový orchestr, dieselový motor, dopingová kontrola). Ale se slovem Ekonomická třída Něco se pokazilo. V ruštině neexistuje samostatné slovo ekonomiku. Nebo spíše toto slovo není ve spisovném jazyce, zatímco v běžné mluvě se zkrácené slovo dlouho používá ekonomiku (Poletím v ekonomice, ekonomika je levnější než byznys a tak dále.). Akademické normy proto tuto možnost předepisují Ekonomická třída, ale duše žádá psát samostatně nebo alespoň s pomlčkou. Dokonce i teď, když píšu tento text, Word to slovo podtrhuje Ekonomická třída jako chybné a navrhuje samostatný pravopis. Tlak vyvíjí i anglický zdroj, který je psán samostatně ekonomická třída.

Vývojář – toto slovo má zvláštní osud. Zdá se, že při půjčování by se měly objevit pravopisné varianty, jako slovo maloobchod, protože ve výchozím jazyce (angličtině) slovo vývojář vyslovováno [vývojář], tedy jak ve zvuku, tak podle pravidel transliterace v ruštině, bychom měli dostat vývojář, ale nic takového se nestalo (možná analogicky se slovy přejatými z latiny, viz výše).

Pravopis vývojář okamžitě a pevně vstoupil do ruského jazyka. Problém ale přišel tam, kde jsme to nečekali. V angličtině ve slově vývojka přízvuk padá na druhou slabiku a v ruštině se tento přízvuk kopíroval, ale v odborné řeči vznikla varianta výslovnosti s přízvukem na třetí slabice. Nenacházím pro to žádné rozumné vysvětlení, jen řeknu, že odborný žargon nám často přináší taková překvapení, která stojí za to: kompas námořníci, do Těžby od horníků popř diagnostikovat s výslovností přes ts ([diagnostikovat] od lékařů.

Penthouse, městský dům – těmito slovy rodilí ruští mluvčí, kteří jsou alespoň trochu obeznámeni s angličtinou, snadno poznají kořen dům (dům), což je pravda. Tato slova označují zvláštní typy budov. Penthouse – jedná se o nástavbu nad hlavní částí domu, a městský dům – zvláštní typ domu sestávající z úzkých vícepodlažních segmentů, z nichž každý je vícepodlažní byt se samostatným vchodem.

Slovo dům dosud nevypůjčené samostatně ruským jazykem, ale jako součást slov přístřešek и městský dům je psán zcela v souladu s výslovností ve výchozím jazyce. Možnosti přístřešek и městský dům vznikají buď v důsledku nesprávného čtení slov v anglickém jazyce, nebo jako formy navržené tak, aby svou okázalostí zdůraznily zvláštní exkluzivitu obsahu.

“Obytná ruština”

O okresech

Když se mě rozhořčeně ptají, proč je proboha nutné se naklánět Mitino, Sviblovo и Peredelkino, vždy odpovídám otázkou: proč je vlastně nepotřebují přesvědčovat? Ve skutečnosti často zapomínáme, že rozvinuté skloňování a skloňování obecně je základním rysem našeho jazyka, což nás odlišuje od většiny velkých jazyků (angličtina, čínština, němčina, francouzština, španělština), kde se slova v podstatě nemění nebo se budou měnit. výrazně méně. Proto musíme vycházet ze skutečnosti, že v ruském jazyce se musí původní ruská slova změnit – podstatná a přídavná jména musí být skloněna, slovesa musí být konjugována atd.

A jen v některých případech se tato tendence ztrácí. Například názvy míst končící na -ovo, -evo, -ino, -yno, neodmítejte v kombinaci s obecným slovem (okres, vesnice, město, vesnice): v oblasti Mitino, mimo obec Peredelkino. Pokud jsou tato toponyma použita bez obecného slova, pak přísná literární norma předepisuje jejich pokles: v Mitino, v Peredelkinu. Logické důvody, proč se nesklonit, prostě neexistují. Dnes však rusky mluvící lidé tvrdošíjně odmítají přijmout tento druh slov. Myslím, že odmítnutí skloňování je způsobeno intuitivní touhou vyhnout se otravné nebo dokonce vtipné homonymii. Řekněme v Peredelkino pořád to zní dobře, ale ty fráze dej Peredelkinovi, spokojený s Peredelkinem jsou již vnímány jako anomální, protože jsou velmi podobné příjmením lidí.

O Nové Moskvě

V roce 2012 byla k Moskvě připojena nová území a tato událost okamžitě našla odezvu v řečové praxi: objevila se nominace Nová Moskva. V této frázi slovo nový je zcela legitimně psáno s velkým písmenem, protože je součástí složitého toponyma (as Novy Urengoy). Skutečnost, že tato nominace ještě není oficiální, nemá vliv na psaní. Když Nová Moskva Rodilí mluvčí mají otázku: jak nazývat bývalé území. Jazyk okamžitě navrhne možnost Stará Moskva, ale nemusí zakořenit. V souladu se světovou praxí typové nominace Staré Město platí pro malé plochy v centru města s historickou zástavbou.

V případě Moskvy se jedná o území uvnitř zahrady nebo dokonce Boulevard Ring. Moskva není první metropolí, která anektovala svá předměstí. Například v Londýně jsou přijímány tyto nominace: Vnitřní Londýn (Vnitřní Londýn včetně Starého Města) následuje Vnější Londýn (Vnější Londýn) a Mimo Londýn (Daleký Londýn). Snad se brzy dočkáme nominací Vnitřní и Vnější Moskva, ale v blízké budoucnosti je tato rovnováha sil nejpravděpodobnější: nominace Nová Moskva se bude vztahovat na anektovaná území, bývalé území se bude nazývat jednoduše Moskva a územní celek jako celek Velká Moskva.

O parkovacích místech

Parkovací místo – toto slovo nelze nazvat osamělým, je součástí přátelské rodiny slov označujících měrné jednotky. A tam mají úplnou shodu, vše je napsáno s pomlčkou: postel, parkovací místo, osobokilometr, tunokilometr, letový výpad, strojová hodina, člověk-den.

O domech

V ruském jazyce existuje celá skupina slov označujících určitý typ bydlení jednopokojový byt, dvoupokojový byt, Stalin, Chruščov, Brežněvka, elita, zásuvka. Všechna tato slova jsou tvořena pomocí univerbace – metody tvoření slov, při které je celá fráze „sbalena“ do jednoho slova. Tak vypadají obecná slova minibus, kreditní karta, v těchto slovech je celá fráze „nabitá“ minibus, kreditní karta. Slova jsou úplně stejné univerzity odnushka (jednopokojový byt), Chruščov (dům postavený za Chruščovovy éry, existuje dokonce i Chruščovova verze), elita (elitní dům), zásuvka (dům z panelových bloků).

Psaní těchto slov s uvozovkami je chybné, protože v tomto případě není důvod pro uvozovky. Uvozovky v ruštině se používají k předávání řeči někoho jiného, ​​psaní jmen a také k označení obrazového významu slova. Například ve frázi Do restaurace dorazili již „teplí“ uvozovky označují narážku, alegorii. Zdá se, že lidé píší kopeck kus v uvozovkách cítit ve významu těchto slov přenesený význam nebo je vnímat jako jedinečná jména. Vlastně význam slov jednopokojový byt, dvoupokojový byt, Chruščovka není metaforické, není zde žádný obraz, alegorie ani narážka, stejně jako zde nejsou žádné známky jedinečného jména.

Kolik v gramech

Slova označující měrné jednotky se podle určitých pravidel zkracují. V ruském pravopisu platí obecné pravidlo: ve zkratce je na konci umístěna tečka, která není znakem konce věty. Z tohoto pravidla existují výjimky. Na často používané zkratky se tak vztahuje zvláštní úprava м (Metr), kg (kilogram), с (druhé), které se podle GOST píší bez tečky na konci. Měli byste být opatrní se zkratkami jako milion, miliarda, ve kterém také není tečka, jelikož se tato slova zkracují zvláštním způsobem – vyhozením vnitřních písmen slova, přičemž vnější hranice slova (první a poslední písmeno) zůstávají na svém místě. Ukazuje se tedy, že na 1 mXNUMX. m po sq. je dána tečka a poté м – Ne. A dovnitř 1 milion rublů období je umístěno až po rub.

Michail Osadchy prorektor pro vědu Státního ústavu ruského jazyka pojmenovaný po. TAK JAKO. Puškin

Úhel pohledu autorů, jejichž články jsou publikovány v sekci “Názory”, se nemusí shodovat s názorem redakce.