Omítání konstrukcí je určeno k ochraně před škodlivými účinky atmosférických, mechanických a chemických vlivů, ke snížení zvukové a tepelné vodivosti, k dekoraci, chrání před vlhkostí, povětrnostními vlivy, zvyšuje hygienu prostor a požární odolnost konstrukcí.
Nátěr omítky se skládá ze tří vrstev – nástřik, základní nátěr a krycí. Sprej je první (spodní) vrstva nanášená na omítaný povrch, před aplikací se kamenné a betonové povrchy navlhčí vodou. Nástřik není vyrovnán a zanechává povrch drsný, jeho účelem je pevně přilnout k omítnutému povrchu vyplněním všech jeho nerovností a nést zatížení následnými vrstvami omítky. Primer je druhá vrstva značení, k vyrovnání povrchu omítky a vytvoření základní tloušťky. Základní nátěr se nanáší v několika vrstvách poté, co roztok začne tvrdnout ve vrstvě nástřiku, každá další vrstva základního nátěru se nanáší po ztuhnutí a vybělení předchozí. Krytí – vrchní vrstva omítky, nanesená v jednom kroku o tloušťce ne >2 mm; účel – příprava povrchu pro lakování, čímž se omítce získá rovný a hladký povrch.
Klasifikace:
Podle typu pojiva – cement, vápno, cement-vápno, vápno-sádra, vápenec-jíl.
Podle náročnosti provedení – jednoduché (pro dokončení skladů a pomocných prostor), zdokonalené (pro dokončení obytných prostor, obchodních podlaží, vzdělávacích institucí), vysoce kvalitní (dokončení muzeí, divadel, administrativních a kancelářských budov).
Do cíle – běžné, dekorativní a speciální (pro ochranu před vnějšími nepříznivými faktory).
Druhy běžné omítky:
– Snadný – skládá se z postřiku a 1. 2 vrstev zeminy, není zde žádná krycí vrstva. Používá se pro dokončení technických místností a sklepů. Celková tloušťka nepřesahuje 12 mm, při aplikaci měřícího pravítka na povrch je povoleno mít na délce 2 m maximálně dvě mezery do 5 mm.
– zlepšení – provádí se nanesením vrstvy nástřiku, jedné nebo více vrstev základního nátěru s nivelací a krycí vrstvy spárovací hmotou. Vyrovnání povrchu se provádí efektivněji pomocí pravítka nebo hladítka. Celková tloušťka vylepšené omítky je do 15 mm, na 2m úseku stěny je přípustné mít minimálně dvě spáry do 3 mm.
–vysoká kvalita – nutno provést na majácích, zahrnuje aplikaci jedné vrstvy nástřiku, základního nátěru s nivelací, krycí vrstvy s nivelací a spárováním. Průměrná celková tloušťka může dosáhnout 20 mm, na délce 2 m můžete mít minimálně dvě mezery až 2 mm. Spárování povrchu se provádí pouze vápenopískovou nebo cementopískovou maltou.
Dekorativní omítka:
– s kamennými úlomky – napodobovat tvrdé skály. Sprej a půda jsou uspořádány a při přípravě roztoku pro pokrytí se do něj zavádějí mramorové a žulové třísky.
– terasit – kromě kamenné drti se přidává drcená slída v množství do 10 % objemu cementu. Pro větší expresivitu jsou do roztoku zahrnuty malé frakce drcených červených cihel a barevných přísad. Omítka se nanáší ve vrstvě do 2 cm na ztvrdlý půdní podklad a po zavadnutí se omyje proudem vody, dokud se neobjeví zrnka kamenné drti a slídy.
Speciální typy:
– akustický – vyrobené na pemzovém písku nebo strusce. Díky nízké hustotě pemzy a strusky má zvýšenou tepelnou ochranu. Vyrábějí se za použití portlandského cementu s přídavkem vápna a provádějí se na čerstvě nanesenou zeminu z běžné cementově-pískové malty.
– odolný vůči rentgenovému záření – používá se k izolaci rentgenových místností. Provádí se na barytovém plnivu (těžký nosník), celková tloušťka izolace může dosáhnout 3. 10 cm u stěn, 0,5. 2 cm u stropů.
– tepelně odolný – nasazováno na běžné cementové malty s přídavkem 10. 20 % hmotnosti cementových azbestových skelných vláken.
– voděodolný – pro izolaci konstrukcí se stálou přítomností vody (v bazénech). Cerezit nebo tekuté sklo se přidává do cementově pískové malty pomocí portlandského cementu v množství do 5 % hmotnosti cementu. Omítnutý povrch je nahoře pokryt dlaždicemi.
– omítka na kovovém pletivu – pro instalaci podhledů, ochranu kovových a dřevěných konstrukcí před požárem, zabránění vzniku trhlin ve spojích konstrukcí
Druhy štukatérských prací se podle způsobu nanášení dělí do dvou skupin, které se od sebe zásadně liší: mokrá omítka (monolitická) a suchá omítka. Suchá omítka je pokrytí povrchů hotovými sádrokartonovými deskami, které se vyrábějí v továrně. Suchou omítku lze použít pouze pro dokončovací práce ve vnitřních prostorách. Vlhká omítka je aplikace vlhkého omítkového roztoku, používá se všude při dokončovacích pracích na fasádách budov a ve vnitřních prostorách.[2] Monolitická omítka zakrývá všechny trhliny v konstrukci a tvoří s ní jeden celek. V moderním stavebnictví se omítky rozlišují:
obyčejné, určené k vyrovnání povrchů obvodových konstrukcí, k jejich přípravě na následnou povrchovou úpravu (malování, tapetování) a k jejich ochraně před atmosférickými vlivy (například při dokončování fasád budov);
speciální (ohnivzdorné, zvuk pohlcující, rentgenové ochranné atd.);
dekorativní – sloužící ke zvýšení estetického výrazu budov a konstrukcí, jakož i interiérového designu. [3]
Dekorativní texturovaná omítka – hlavní rozdíl od běžné mokré omítky je barva a struktura, je vhodná v tom, že nevyžaduje další obklady a povrchovou úpravu. Používá se především pro konečnou úpravu fasád, ale často se nachází v interiérech veřejných institucí. V posledních letech, po vzniku nových typů omítek této třídy, se objevila tendence používat ji v obytných prostorách. Dekorativní texturovaná omítka se dodává v několika typech:
barevná omítka – díky široké škále odstínů můžete realizovat různá designová řešení nebo vytvořit jednotné pozadí pro členitý interiér;
kamenná omítka – imitace přírodního kamene, používá se pro povrchovou úpravu fasád budov a interiérů kaváren, restaurací, hotelových vestibulů a dalších veřejných budov;
sgrafitová omítka – několik různobarevných vrstev, po jejichž vytvrzení jsou vrstvy podle zvoleného vzoru exponovány do různé hloubky, čímž vznikají barevné reliéfní malby;
dekorativní texturovaná omítka – imitace různých povrchů.[2]
Na tomto zařízení se provádí suché i pravidelné mokré omítání.
3.1.2 Příprava povrchu
Tento typ práce začíná po úplném usazení mlýna a příček. Do zahájení omítacích prací musí být instalovány a zajištěny okenní a dveřní jednotky, příčky, utěsněny všechny otvory, musí být dokončeny všechny druhy elektroinstalace a další práce. Rozsah prací na přípravě povrchu závisí na jejich druhu a stavu. Dřevěné plochy jsou pokryty sklolaminátovou síťovinou, dřevěným šindelem s komůrkou 45 x 45 mm, přibíjenou pod úhlem 45 stupňů, nebo kovovou sítí (v rozích a na spojích). Hladké betonové plochy jsou řezány mechanicky nebo upravovány elektrickými drátěnými kartáči. Dutinkové zdivo z kusových kamenných materiálů vyžaduje pouze čištění od prachu.[1]
3.1.3 Materiály, nástroje a zařízení pro štukatérské práce
Omítková malta se skládá z vody, pojivového materiálu, plniv a různých přísad, které snižují spotřebu pojivových materiálů, zvyšují plasticitu a zpomalují tvrdnutí malty. Na tomto místě jsem pro získání roztoku dostal: vodu, směs omítky a písku, sádru. K provádění štukatérských prací se používají tyto nástroje: sokol, hladítko, hladítko, pravidla, škrabka, ocelový kartáč, kladivo a další (obrázek 5).
Obrázek 5 – Nástroje pro omítání:
a – sokol; b – hladítko; c – poloviční struhadlo; g – dlouhé struhadlo; d – pravidlo; e – struhadlo
Použil jsem následující nástroje: hladítko, struhadlo, kartáč, kladivo (obrázek 6). Pro míchání roztoku byly poskytnuty kbelíky. Míchání bylo prováděno ručně. Úlomky cihel se používaly k vyplnění děr a hlubokých trhlin.
