Výběr typu elektroinstalace, výběr vodičů a kabelů a způsob jejich uložení
2.1.31. Elektrické vedení musí být v souladu s podmínkami prostředí, účelem a hodnotou konstrukcí, jejich designem a architektonickými prvky. Elektrické vedení musí být snadno rozpoznatelné po celé délce vodičů podle barvy:
- modrá barva – pro označení nulového pracovního nebo středního vodiče elektrické sítě;
- dvoubarevná kombinace zelené a žluté – pro označení ochranného nebo nulového ochranného vodiče;
- dvoubarevná kombinace zelené a žluté po celé délce s modrými značkami na koncích vedení, které se aplikují při instalaci – pro označení kombinovaného nulového pracovního a nulového ochranného vodiče;
- černá, hnědá, červená, fialová, šedá, růžová, bílá, oranžová, tyrkysová – pro označení fázového vodiče.
2.1.32. Při výběru typu elektrického vedení a způsobu uložení vodičů a kabelů je třeba zohlednit požadavky elektrické bezpečnosti a požární bezpečnosti.
2.1.33. Výběr typů elektrického vedení, výběr vodičů a kabelů a způsob jejich instalace by měl být proveden v souladu s tabulkou. 2.1.2.
Pokud existují dvě nebo více podmínek prostředí současně, elektrické vedení musí splňovat všechny tyto podmínky.
2.1.34. Plášť a izolace vodičů a kabelů používaných v elektrickém vedení musí odpovídat způsobu instalace a podmínkám prostředí. Izolace musí také odpovídat jmenovitému síťovému napětí.
Pokud existují zvláštní požadavky kvůli vlastnostem instalace, musí být izolace vodičů a ochranné opláštění vodičů a kabelů zvoleny tak, aby vyhovovaly těmto požadavkům (viz také 2.1.50 a 2.1.51).
2.1.35. Nulový pracovní vodič musí mít izolaci ekvivalentní s fázové vodiče.
V běžných průmyslových prostorách je povoleno používat ocelové trubky a kabely otevřených elektrických rozvodů, jakož i kovové pláště volně instalovaných proudových vodičů, kovové konstrukce budov, konstrukce pro průmyslové účely (například vazníky, sloupy, jeřábové dráhy) a mechanismy jako jeden z pracovních vodičů vedení v napěťových sítích do 42 V. Zároveň musí být zajištěna průchodnost a dostatečná vodivost těchto vodičů, viditelnost a spolehlivé svaření spojů.
Použití výše uvedených konstrukcí jako pracovního vodiče není povoleno, pokud jsou konstrukce umístěny v těsné blízkosti hořlavých částí budov nebo staveb.
2.1.36. Pokládání drátů a kabelů, potrubí a kanálů s dráty a kabely za podmínek požární bezpečnosti musí splňovat požadavky uvedené v tabulce. 2.1.3.
2.1.37. Při pokládání otevřených chráněných vodičů (kabelů) s pláštěm z hořlavých materiálů a nechráněných vodičů musí být světlá vzdálenost od vodiče (kabelu) k povrchu podkladů, konstrukcí, dílů z hořlavých materiálů minimálně 10 mm. Pokud není možné zajistit uvedenou vzdálenost, měl by být drát (kabel) oddělen od povrchu vrstvou ohnivzdorného materiálu vyčnívající z každé strany drátu (kabelu) alespoň 10 mm.
2.1.38. Při skrytém ukládání chráněných vodičů (kabelů) s pláštěm z hořlavých materiálů a nechráněných vodičů v uzavřených výklencích, v dutinách stavebních konstrukcí (například mezi stěnou a obkladem), v drážkách atd. s přítomností hořlavých konstrukcí, je nutné chránit vodiče a kabely souvislou vrstvou ohnivzdorného materiálu ze všech stran.
2.1.39. Při otevřeném pokládání potrubí a potrubí z nehořlavých materiálů na nehořlavé a nehořlavé podklady a konstrukce musí být světlá vzdálenost potrubí (potrubí) k povrchu konstrukcí a dílů z hořlavých materiálů minimálně 100 mm. . Není-li možné zajistit uvedenou vzdálenost, měla by být trubka (krabice) ze všech stran oddělena od těchto ploch souvislou vrstvou ohnivzdorného materiálu (omítka, alabastr, cementová malta, beton apod.) o tloušťce min. 10 mm.
2.1.40. Při skrytém pokládání trubek a kanálů z nehořlavých materiálů v uzavřených výklencích, v dutinách stavebních konstrukcí (například mezi stěnou a obkladem), v rýhách atd. by měly být trubky a kanály ze všech stran odděleny. z povrchů konstrukcí, dílů z hořlavých materiálů vrstva ohnivzdorného materiálu o tloušťce minimálně 10 mm.
2.1.41. Při křížení krátkých úseků elektrického vedení s prvky stavebních konstrukcí z hořlavých materiálů musí být tyto úseky provedeny v souladu s požadavky 2.1.36-2.1.40.
2.1.42. V místech, kde je v důsledku vysokých okolních teplot nemožné použití vodičů a kabelů s izolací a pláštěm s běžnou tepelnou odolností nebo vede k iracionálnímu zvýšení spotřeby neželezných kovů, vodičů a kabelů s izolací a pláštěm se zvýšenou měla by být použita tepelná odolnost.
2.1.43. Ve vlhkých a zvláště vlhkých místnostech a venkovních instalacích musí být izolace drátů a izolační podpěry, stejně jako nosné a nosné konstrukce, trubky, krabice a vaničky odolné proti vlhkosti.
2.1.44. V prašných místnostech se nedoporučuje používat způsoby instalace, při kterých se může na prvcích elektrického vedení hromadit prach a ztěžovat jeho odstranění.
2.1.45. Ve vnitřních a venkovních instalacích s chemicky aktivním prostředím musí být všechny elektroinstalační prvky odolné vůči prostředí nebo chráněny před jeho vlivem.
2.1.46. Dráty a kabely, které mají vnější izolaci nebo plášť, který není odolný vůči světlu, musí být chráněny před přímým slunečním zářením.
2.1.47. V místech, kde je možné mechanické poškození elektrického vedení, musí být před nimi volně položené vodiče a kabely chráněny ochrannými obaly, a pokud tyto obaly chybí nebo nejsou dostatečně odolné vůči mechanickému namáhání, potrubím, potrubím, plotem nebo použitím skryté elektrické rozvody.
2.1.48. Dráty a kabely by se měly používat pouze v oblastech uvedených v normách a specifikacích pro kabely (dráty).
2.1.49. Pro stacionární elektrické vedení by se měly používat převážně dráty a kabely s hliníkovými vodiči. Výjimky viz 2.1.70, 3.4.3, 3.4.12, 5.5.6, 6.5.12-6.5.14, 7.2.53 a 7.3.93.
Tabulka 2.1.2. Výběr typů elektrických rozvodů, způsobů instalace a vodičů a kabelů.
Elektrické vedení je soubor vodičů a kabelů s příslušnými upevňovacími prvky, nosnými ochrannými konstrukcemi a díly.
1. Otevřené elektrické rozvody – položené podél povrchu stěn, stropů a dalších konstrukčních prvků budov a staveb.
Pro otevřené elektrické rozvody se používají tyto způsoby pokládání vodičů a kabelů: přímo na povrch stěn, stropů apod., na struny, kabely, válečky, izolátory, do trubek, krabic, pružných kovových objímek, na podnosy, v elektrické soklové lišty a lišty, volné zavěšení atd.
Otevřené elektrické vedení může být stacionární, mobilní a přenosné.
2. Skryté elektrické rozvody – uložené uvnitř konstrukčních prvků budov a konstrukcí (ve stěnách, podlahách, základech, podlahách, dále podél podlah při přípravě podlah, přímo pod snímatelnou podlahou apod.).
Pro skryté elektrické rozvody se používají následující způsoby pokládání vodičů a kabelů: do potrubí, pružných kovových hadic, potrubí, uzavřených kanálů a dutin stavebních konstrukcí, do omítnutých drážek, pod omítku, jakož i monolitické konstrukce ve stavební konstrukci během jejich výroba.
Externí elektrické vedení – položené podél vnějších stěn budov a staveb, pod baldachýnem atd., jakož i mezi budovami na podpěrách (ne více než čtyři rozpětí až do délky 25 m) mimo ulice, silnice atd.
Externí elektrické vedení může být otevřené nebo skryté
Drát – jeden neizolovaný nebo jeden nebo více izolovaných vodičů, na kterých může být v závislosti na podmínkách instalace a provozu nekovový plášť, vinutí nebo opletení vláknitými materiály nebo drátem.
Kabel – jeden nebo více izolovaných vodičů (vodičů), obvykle uzavřených v kovovém nebo nekovovém plášti, na jehož vrcholu může být v závislosti na podmínkách pokládky a provozu vhodný ochranný kryt, který může zahrnovat pancéřování.
Šňůra – dva nebo více izolovaných ohebných nebo zvláště ohebných vodičů o průřezu do 1 mm5, stočených nebo paralelně uložených, na které lze v závislosti na provozních podmínkách nanést nekovový plášť a ochranné nátěry.
Šňůra je určena k připojení elektrických domácích spotřebičů k elektrické síti
Základní definice. Rozváděč stanic a rozvoden (RU) je elektrická instalace určená k příjmu elektrické energie z generátorů, transformátorů nebo elektrického vedení a její distribuci mezi spotřebitele. Součástí rozváděče jsou spínací přístroje, přípojnice a přípojnice, měřicí přístroje, automatizační a ochranná zařízení.
Podle účelu jsou rozváděče rozděleny do následujících typů:
hlavní rozvaděče používané pro příjem elektřiny z generátorů elektrárny,
rozvaděče zvyšujících a klesajících rozvoden, ve kterých je elektřina distribuována po zvýšení nebo snížení napětí v výkonových transformátorech,
rozváděče pro vlastní potřebu, určené k distribuci elektřiny odběrateli vlastní potřeby stanic a rozvoden,
– lineární rozvaděče (distribuční místa), ve kterých je energie distribuována mezi jednotlivá venkovní vedení bez transformace napětí.
Podle druhu napětí a umístění se rozváděče dělí na rozváděče s napětím do 1000 V a nad 1000 V včetně napětí generátoru. Ve velkých elektrárnách jsou rozváděče napětí generátorů vyráběny s napětím 3-10 kV a pro malé venkovské stanice mohou být vyrobeny s napětím do 1000 V.
Podle typu instalace hlavního zařízení se reaktorové elektrárny dělí na uzavřené (uzavřené rozváděče) se zařízením umístěným v uzavřených objektech a areálech a otevřené (otevřené rozváděče) se zařízením umístěným na volném prostranství.
Podle provedení se rozváděče dělí na prefabrikované, kompletní a s uzavřenými nebo otevřenými komorami (platí pouze pro uzavřené rozváděče). V prefabrikovaných reaktorových závodech jsou hlavní komponenty, rámy a nosné části vyráběny předem ve specializovaných továrnách nebo dílnách a jejich montáž a instalace zařízení se provádí na místě. Kompletní rozváděče jsou kompletně vyráběny v továrnách a jsou vybaveny potřebným zařízením, přístroji atd. Jsou vyráběny jak pro vnitřní instalaci (KRUN), tak pro venkovní instalaci (KRUN). V poslední době se tento typ rozváděče používá v projektech elektrifikace venkova. Uzavřené rozváděče s otevřenými nebo uzavřenými komorami se používají ve velkých stanicích a rozvodnách s napětím 6-10 kV. Maloobjemové olejové spínače jsou instalovány v otevřených komorách, tento typ komory je nejběžnější ve venkovských stanicích a rozvodnách.
Nízkonapěťové rozváděče ve venkovské elektrifikaci se vyrábějí ve formě kompletních skříní pro venkovní instalaci, např. na stožárových rozvodnách s napětím 6-10/0,4 kV. Rozváděče s napětím 10 kV se vyrábějí uzavřené z prefabrikovaných nebo kompletních článků a RU-35 kV jsou zpravidla otevřené.
Součástí vybavení rozvaděče zahrnuje spínače, odpojovače, pojistky, měřicí transformátory proudu a napětí, svodiče, tlumivky, přípojnicové systémy, silové kabely atd.
Všechna zařízení rozváděčů nad 1000 V se vybírají na základě: dlouhodobého provozu se jmenovitými proudy, krátkodobých přetížení, zkratových proudů a významného zvýšení napětí spojeného s atmosférickým nebo vnitřním přepětím (například když je fáze zkratována k zemi přes oblouk, zahrnutí dlouhých čar naprázdno atd.).
Proudové části v normálním režimu, kdy je ustavena tepelná rovnováha (tj. když teplo uvolněné proudovou částí během toku jmenovitého proudu se rovná množství tepla, které vodič odevzdává do okolí), by měly nezahřívají se nad maximální přípustné teplotní normy: 70 °C – pro holé (neizolované) přípojnice a 75 °C – pro pohyblivé a pevné spoje na přípojnicích a zařízeních.
