Dalším speciálním případem dvousnímkové metody je axonometrie.

Axonometrie je vizuální obraz získaný paralelně-ortogonální projekcí.

3.5.1. Model bodu v axonometrii

Nechť jsou roviny π 1 a π 2 umístěny navzájem v libovolném úhlu, což se může ukázat jako správné. Promítání do roviny π 1

paralelní (v konkrétním případě může být ortogonální), na π 2 je nutně ortogonální (obr. 60). Protože oba středy S 1 a S 2 jsou v nekonečnu, budou i body U 1 a U 2 v nekonečnu.

Vezměme libovolný bod A v prostoru a promítneme ho na obě promítací roviny. Výsledná dvojice průmětů A 1 a A 2 představuje prostorový model bodu A v axonometrii.

Pro přechod na plochý model promítneme obraz získaný na π 2 z S 1 na π 1 . Získáme dvojici průmětů A 1 a A 2 ′, umístěných na stejné komunikační linii v rovině π 1, kterou následně zarovnáme s rovinou výkresu. Jsou to axonometrický model bodu A pro-

putování. A 1 se nazývá primární projekce nebo axonometrie, A 2 ′ –

sekundární průmět bodu A. Primární průmět budeme v budoucnu pro zjednodušení jednoduše označovat písmenem A a jeho sekundární průmět A.

3.5.2. Typy axonometrie

Aby bylo možné z axonometrického obrazu určit nejen tvar, ale i rozměry předmětu, musí mít model obraz souřadnicových os x, y, z s přirozenými jednotkami měření.

V prostoru jsou osy x, y, z vzájemně kolmé a jednotkové segmenty OE jsou si navzájem rovné. OE – přirozená jednotka měření. Promítneme-li tento souřadný systém na promítací rovinu, získáme průměty souřadnicových os x′, y′, z′ a průměty O′E x, O′E y, O′E z přirozených jednotek měření (obr. 61 ).

Průměty budeme nazývat axonometrické osy x′, y′, z′ a úsečky O′E x, O′E y, O′E z – axonometrické jednotky. Úhly mezi x′, y′, z′ mohou být libovolné. Jednotlivé segmenty jsou také promítány se zkreslením. V tomto případě se může ukázat, že délky segmentů O’E x, O’E y, O’E z jsou buď všechny různé, nebo jsou pouze dva stejné, nebo jsou všechny tři stejné.

Jestliže p = q = r, pak máme stejnou měrnou jednotku na všech osách. Tato axonometrie se nazývá izometrie (z řeckého „iso“ – jeden, jeden). Jestliže p = rq, pak máme dvě různá měření. Axonometrie se nazývá dimetrie (z řeckého „di“ – dva). Pokud prq, pak máme trimetrii.

Axonometrie získaná ortogonálním promítáním se nazývá pravoúhlá. Axonometrie získaná šikmým promítáním se nazývá šikmá.

Existuje tedy šest typů axonometrie: obdélníková izometrie, obdélníková dimetrie, obdélníková trimetrie, šikmá izometrie, šikmá dimetrie, šikmá trimetrie.

3.5.3. Standardní axonometrie

Pro vytváření výkresů doporučuje GOST 2.317–69 pět typů axonometrických projekcí: dva obdélníkové a tři šikmé. Zaměřme se na standardní pravoúhlé axonometrie.

Obdélníková izometrie. Všechny úhly mezi osami jsou 120°. osa z’

umístěn vertikálně (obr. 62, a). V pravoúhlé axonometrii souvisí koeficienty zkreslení vztahem: p 2 + q 2 + r 2 = 2, a protože v izometrii jsou všechny koeficienty stejné, můžeme psát 3 p 2 = 2.

. Použije se tedy přirozený koeficient

všechny osy 0,82. To znamená, že při konstrukci axonometrie

všechny odložené rozměry musí být vynásobeny 0,82. Ale v praxi je to nepohodlné. Proto se přirozený koeficient zaokrouhlí na nejbližší celé číslo. Výsledný koeficient se nazývá redukovaný.

Obdélníková izometrie je tedy konstruována s danými koeficienty p = q = r = 1. Axonometrický obraz se ve srovnání s ortogonálním nákresem zvětší o 1/0,82 ≈ 1,22 krát.

Obdélníková dimetrie. Osa z′ je umístěna vertikálně, osa x′ svírá úhel 7°10′kg horizontálně, y′ svírá úhel 41°25′kg horizontálně (obr. 62, b). Koeficient přirozeného zkreslení podél os x′ az′ je 0,94, podél osy y′ – 0,47. V praxi se používají dané koeficienty p = r = 1, q = 0,5, což dává nárůst axonometrie o 1/0,94 ≈ 1,06 krát.

READ
Jak správně připevnit záclonové tyče?

3.5.4. Praktická doporučení pro konstrukci axonometrie

Obdélníková izometrie. Vezmeme dvě vzájemně kolmé čáry. Z průsečíku nakreslíme oblouk o libovolném poloměru. Z průsečíku oblouku se svislicí o stejném poloměru uděláme na oblouku zářezy. Osy x′ a y′ budou procházet skrz O′ a výsledné zářezy

Obdélníková dimetrie. Nakreslíme dvě vzájemně kolmé čáry. Vodorovně vpravo a vlevo od O′ rozložíme 8 stejných segmentů libovolné délky. Od konců posledních segmentů spustíme svislice dolů a položíme 1 vlevo a 7 stejných segmentů vpravo. Osy x′ a y′ budou procházet konci vertikálních segmentů a O′ (obr. 63, b).

Pro přechod z jedné stupnice do druhé se doporučuje použít trojúhelník proporcionality. Sestrojme dva takové trojúhelníky pro axonometrii kružnice: jeden v izometrii, druhý v dimetrii.

Obdélníková izometrie (obr. 64, a). V libovolné vzdálenosti od sebe (například 40 mm), bráno jako jedna, nakreslíme dvě rovnoběžné přímky. Horní přímku bereme jako stupnici přirozeného měřítka. Od spodní přímky vyneseme vzdálenosti úměrné k

koeficienty 1,22 a 0,71 (40×1,22 = 48,8; 40×0,71 = 28,4) a přes

Výsledné značky nakreslíme v přímkách rovnoběžných s prvními dvěma. Potom nakreslíme přímku protínající všechna měřítka v libovolném úhlu. V místě jejího průsečíku s každou přímkou ​​bude začátek odpovídajícího měřítka. Horní stupnice bude mít koeficient 1,22, spodní stupnice bude mít koeficient 0,71.

Rozměry převzaté z výkresu položíme do přirozeného měřítka a z bodu A je promítneme do požadovaného měřítka.

Obdélníková dimetrie (obr. 64, b). Konstrukce se provádějí stejně jako u izometrie, jen s tím rozdílem, že koeficienty bereme jako 1,06; 0,35; 0,5; 0,95.

Proč byly přesně tyto koeficienty brány, bude jasné, když vezmeme v úvahu axonometrii kruhu.

Kruh v axonometrii je znázorněn jako elipsa (obr. 65), která je charakterizována dvěma konjugovanými průměry EF a KL

a dvě osy: AB (hlavní osa) a CD (vedlejší osa). Konjugované průměry jsou obrazy vzájemně kolmých průměrů kruhu

a směřující podél axonometrických os.

Osy elipsy jsou vzájemně kolmé

(AB CD) a určete orientaci elipsy

v každé axonometrické rovině.

V pravoúhlé axonometrii malý

osa elipsy je vždy rovnoběžná s touto axono-

metrická osa, která neleží v rovině

styl elipsy. Pokud se tedy elipsa nachází na

rovina x′O′y′, pak vedlejší osa je rovnoběžná s z′,

v rovině x′O′z′ – rovnoběžná s y′, v rovině y′О′z′ – rovnoběžná s x′.

Na Obr. 66 a ukazuje orientaci os elips a jejich rozměry pro pravoúhlou izometrii. Na Obr. 66, b – pro obdélníkový průměr.

Techniky konstrukce elipsy

Elipsu lze zkonstruovat jako vzor nebo jako kruhovou křivku. Křivka vzoru je konstruována pomocí bodů, které jsou následně hladce propojeny

jsou vyráběny ručně nebo pomocí vzoru (metoda 1).

Kruhová křivka je konstruována pomocí kružítka jako křivka sestávající ze sdružených oblouků kružnic (metody 2, 3).

Uvažujme konstrukci elipsy v axonometrické rovině x′O′y′. Konstrukce v jiných rovinách budou podobné. Je pouze nutné vzít v úvahu orientaci os elips (jak je znázorněno na obr. 66).

Vezměme kružnici o libovolném poloměru a sestrojíme její pravoúhlou izometrii a dimetrii různými způsoby, přičemž máme předem připravené trojúhelníky úměrnosti (obr. 67).

Metoda 1. Vzorová křivka. Sestrojíme axonometrii pomocí osmi bodů, což budou konce os a konjugované průměry.

V pravoúhlé izometrii (obr. 68, a) jsou dané koeficienty zkreslení podél všech os rovny 1. Na osy x′ a y′ od středu O tedy vyneseme poloměr R kružnice, na osu z′ – vedlejší poloosu elipsy 0,71R, na přímku kolmou k z′ – její hlavní poloosa 1,22R.

Pro určení velikostí hlavní a vedlejší poloosy elipsy vyneseme poloměr kružnice R do přirozeného měřítka (1:1) trojúhelníku úměrnosti pro izometrii a z bodu A jej promítneme na osa

READ
Jak se nazývají akordeonové rolety?

talové váhy. Na horní stupnici dostaneme velikost 1,22R, na spodní –

V obdélníkové dimetrii (obr. 68, b) podél os x′ az′ je koeficient zkreslení 1, podél osy y′ – 0,5. Proto vyneseme poloměr R na osu x′. Zbývající rozměry jsou určeny pomocí trojúhelníku úměrnosti pro dimetrii. V přirozeném měřítku (1:1) vyneseme poloměr R a nakreslíme promítající paprsek bodem A a koncem tohoto segmentu. Na stupnici 0,5 vezmeme velikost 0,5R pro osu y′, na stupnici 0,35 vezmeme velikost 0,35R pro vedlejší poloosu elipsy, kterou vyneseme na z′. Vezmeme velikost 1,06R hlavní poloosy ze stupnice 1,06 a položíme ji na přímku kolmou k z′.

V obou případech je výhodné spojit výsledných osm bodů pomocí vzoru.

Poznámka. Rozměry os elipsy pro pravoúhlou izometrii lze určit i graficky (obr. 69). K tomu narýsujeme z konců C a D vzájemně kolmých průměrů kružnice oblouky o poloměru CD až do vzájemného průsečíku v bodech A a B. Spojením bodů A a B získáme hlavní osu elipsy rovnou na 1,22D a segment CD bude jeho vedlejší osou, rovna 0,71D.

Metoda 2. Krabicová křivka. Krabicová křivka je kruhová křivka sestávající ze čtyř kruhových oblouků (obr. 70). Může nahradit elipsu. Je postaven podél svých os.

Na Obr. Křivka 70 krabic je konstruována v pravoúhlé izometrii. Vedlejší osa CD směřuje podél osy z′, hlavní AB je na ni kolmá. Stavbu provádíme v určitém pořadí.

● Spojujeme konce hlavní a vedlejší poloosy (segment AC).

● Najděte rozdíl mezi hlavní a vedlejší poloosou (segment CE). Za tímto účelem nakreslíme ze středu O s poloměrem O A oblouk, dokud se neprotne s přímkou ​​procházející CD v bodě E.

● Odložíme CE z bodu C do AC. Dostáváme bod F.

● Sestrojte střed kolmý k segmentu AF a označte jeho průsečíky přímkami procházejícími osami elipsy. O 1

a O 2 jsou středy dvou kruhových oblouků.

● Změříme vzdálenosti od O 1 a O 2 k O′ a odložíme je stranou

stranou od středu elipsy ( O O 1 O O 3, O O 2 O O 4 ). Dostáváme další dva

centrum O3 a O4.

● Středy spojíme do dvojic a nakreslíme oblouky ze středu O 1 s poloměrem O 1 A, z O 2 s poloměrem O 2 C, z O 3 s poloměrem O 3 B a z O 4 s poloměrem O 4 D, dokud se neprotnou s středové čáry.

Na Obr. 71 je pravoúhlý rozměr kružnice v rovině x′O′z′ sestrojen ve formě obdélníkové křivky. Vedlejší osa CD směřuje podél osy y’ a je rovna 0,95D. Hlavní osa AB y′ je rovna 1,06D. Konstrukční sekvence je stejná, jak bylo diskutováno výše pro izometrii.

Tato metoda je univerzální a lze ji použít nejen pro konstrukci axonometrie kružnice, ale i libovolné elipsy či oválu, pokud jsou známy rozměry její hlavní a vedlejší osy, což se hojně využívá při návrhu technických dílů.

Metoda 3. Oválná. Sestrojme pravoúhlou izometrii kružnice v rovině x ′ O ′ y ′, přičemž elipsu nahradíme oválem (obr. 72)

Nastavíme axonometrické osy x′, y′, z′ a směr hlavní osy elipsy (kolmé k z′). Ze středu elipsy nakreslíme kružnici s poloměrem rovným poloměru kružnice, jejíž axonometrii konstruujeme. V průsečíku této kružnice se směrem vedlejší osy elipsy (osa z′) získáme dva středy oblouků – O 1 a O 2. Nakreslete rovné čáry přes O 1

a body E, L (nebo přes O 2 a body K, F) průsečík kružnice s osami x′, y′. V jejich průsečíku se směrem hlavní osy získáme další dva středy – O 3 a O 4. Poté postupně nakreslíme oblouk EL ze středu O 1 s poloměrem O 1 E, ze středu O 4 – oblouk LF s poloměrem O 4 L, z O 2 – oblouk FK s poloměrem O 2 F, z O 3 – oblouk KE s poloměrem O 3 K.

Vybudovaný ovál nekopíruje přesně tvar elipsy. Mají malé rozdíly ve velikosti. Tuto techniku ​​lze použít pouze ke konstrukci oválu v pravoúhlé izometrii.

READ
Co krátce znečišťuje přírodu?

Na Obr. Obrázek 73 ukazuje konstrukci oválu nahrazujícího elipsu v pravoúhlém rozměru. Ovál je konstruován podél os a je vhodný pouze pro elipsy, jejichž vedlejší osa je třikrát menší než hlavní osa (v rovinách x′O′y′ a z′O′y′). Uvažujme konstrukci oválu v rovině x′O′y′.

Nakreslíme dvě vzájemně kolmé čáry. Jedna je vertikální (rovnoběžná se z′), druhá je horizontální. Průsečík přímek bude středem O elipsy. Segmenty AB a CD jsou hlavní a vedlejší osa elipsy. Po obou stranách středu O na přímce procházející vedlejší osou CD rozmístíme segmenty rovnající se délce hlavní osy AB elipsy. Získáme středy O 1 a O 2 dvou oblouků kružnic. Středy O 3 a O 4 dalších dvou oblouků kružnic jsou vzdáleny od konců A a B hlavní osy elipsy ve vzdálenosti 1/4 CD. Středy spojíme do dvojic a mezi přímkami středů nakreslíme oblouky: z O 1 s poloměrem O 1 D, z O 4 s poloměrem O 4 B, z O 2

poloměr O 2 C, od O 3 s poloměrem O 3 A. Jak vyplývá z konstrukcí, poloměry protilehlých oblouků se rovnají R = AB + 1/2CD, r = 1/4CD.

Krabicová křivka a ovál jsou křivky, které se blíží elipse. Existují i ​​jiné způsoby, jak sestrojit elipsu.

3.5.5. Úkol č. 8. Axonometrie kružnice

Cíl: prostudovat techniky konstrukce axonometrie kružnice ve všech třech axonometrických rovinách.

Vezměte kruh o průměru 80 mm a sestrojte jeho obraz v pravoúhlé izometrii a pravoúhlé dimetrii pomocí všech tří výše uvedených metod konstrukce elipsy (v různých rovinách různými způsoby). Pro dimetrii sestrojte obdélníkovou křivku v rovině x′O′z′. Všechny konstrukce musí být zobrazeny v plném rozsahu. Sestrojte trojúhelníky úměrnosti v levém a pravém horním rohu. Tečky podepisovat nemusíte.

Úkol dokončete na listu A3, jehož rozložení je na Obr. 74.

3.5.6. Axonometrie ploché postavy

Konstrukce axonometrie jakéhokoli geometrického tělesa začíná konstrukcí jeho základny. Uvažujme proto, jakými technikami lze sestrojit axonometrii plochého obrazce.

Rovnoběžnost přímek v axonometrii je zachována. Tato funkce se aktivně využívá při konstrukci axonometrických projekcí. Před zahájením konstrukce axonometrie plochého útvaru, stejně jako jakéhokoli geometrického tělesa, je nutné určit souřadnicové osy na ortogonálním výkresu. Konstrukce axonometrie se provádí v souladu s vazbou obrázku na souřadnicový systém. To je třeba mít na paměti

● osa x by měla směřovat vždy vodorovně, osa y svisle

● všechna měření se provádějí pouze podél os nebo rovnoběžně s nimi;

● všechny přímky rovnoběžné navzájem nebo rovnoběžné se souřadnicovými osami v ortogonálním výkresu zůstávají rovnoběžné

a v axonometrii (obr. 75).

Při konstrukci axonometrie symetrického obrazce lze souřadnicové osy kombinovat s jeho osami symetrie. Na Obr. 75 je uveden vodorovný průmět A 2 B 2 C 2 D 2 E 2 F 2 šestiúhelníku ABCDEF. Osa x je zarovnána s vodorovnou osou symetrie šestiúhelníku, osa y je zarovnána s jeho svislou osou. Nedaleko je zkonstruována pravoúhlá izometrie tohoto šestiúhelníku.

Vrcholy A a D lze konstruovat okamžitě. Leží na ose x. Změříme vzdálenost OA 2 OD 2 a vyneseme ji v x na obou stranách počátku. Zbývající čtyři vrcholy neleží na osách. Jsou umístěny na přímkách rovnoběžných s osou x. Změříme vzdálenost podél osy y od bodu O k B 2 C 2, E 2 F 2 a vyneseme ji na y od počátku. Prostřednictvím přijatých značek nakreslíme rovné čáry rovnoběžné s osou x a položíme je na obě strany y poloviny délky stran B 2 C 2, E 2 F 2. Spojením všech vrcholů za sebou získáme pravoúhlou izometrii ABCDEF daného šestiúhelníku. Z výsledného výkresu je zřejmé, že v axonometrii zůstala zachována rovnoběžnost protilehlých stran: AB║DE, BC║EF, CD║AF, ale rovnost všech stran nikoli.

Pokud má mnohoúhelník nepravidelný tvar, pak se jeho axonometrie sestrojí podle souřadnic vrcholů (obr. 76).

Chcete-li to provést, musíte obrázek „přichytit“ k souřadnicovým osám. Souřadnicové osy jsou zadány v libovolné vzdálenosti od průmětu (obr. 76, a). Stanoví se souřadnice vrcholů (A x, B x, C x a A y, B y, C y) ve zvoleném systému a poté se přenesou na axonometrické osy s přihlédnutím ke koeficientu zkreslení. Pro přenos je vhodné použít proužek papíru. Na ortogonálním výkresu se aplikuje na souřadnicovou osu a je na ní vyznačen počátek souřadnic a souřadnice všech bodů. Pak, pokud je podél odpovídající axonometrické osy koeficient zkreslení roven 1, pak se tento proužek aplikuje na axonometrickou osu, tyto značky se na něj přenesou a zarovnají počátek souřadnic obou systémů (obr. 76, b). Pokud je koeficient zkreslení podél osy 0,5, pak se na přirozené měřítko trojúhelníku proporcionality (obr. 76, c) aplikuje pruh se značkami, čímž se značka počátku zarovná s počátkem na stupnici. Promítněte segmenty na stupnici 0,5 a „odstraňte“ je na další proužek papíru

READ
Co dát do jámy při výsadbě aktinidií?

a přenesena na odpovídající axonometrickou osu (obr. 76, d). Na Obr. 76, b je sestrojena pravoúhlá izometrie a na Obr. 76, d – obdélníkový rozměr trojúhelníku ABC. Vrcholy trojúhelníku v axonometrii jsou získány průsečíkem přímek rovnoběžných s x′ a y′ nakreslenými přes souřadnicové značky.

Poznámka. Axonometrický souřadnicový systém je pravotočivý

a vlevo podle toho, kterým směrem směřuje osa x’. Směr osy v ortogonálním výkresu a v axonometrii musí být stejný

a také. Na Obr. 76 je specifikován pravotočivý souřadnicový systém.

3.5.7. Úkol č. 9. Axonometrie plochých obrazců

Cíl: naučit se sestrojit pravoúhlou axonometrii plochého obrazce ve všech třech axonometrických rovinách.

Sestrojte pravoúhlé axonometrie tří daných obrazců v axonometrických rovinách.

Vyplňte jednu z níže uvedených možností zadání na listu papíru A3. Umístěte list vodorovně. Omezte pracovní plochu výkresu rámečkem. V horní části listu nakreslete v měřítku 1:1 tři dané postavy vybrané možnosti. Neuvádějte rozměry. Níže nastavte axonometrické osy pro pravoúhlou izometrii a pravoúhlou dimetrii a také trojúhelník úměrnosti s koeficienty 1 a 0,5 pro zmenšení rozměrů podél osy pravoúhlé dimetrie. Nakreslete axonometrii prvního obrázku v rovině XOY, druhého v rovině XOZ a třetího v rovině YOZ, poté, co jste předtím na výkresech určili odpovídající souřadnicové osy. Ukázka je na Obr. 77.

Axonometrické schéma vodovodního systému

Axonometrické schéma vodovodního systému je trojrozměrné schematické znázornění systému se současnou vizualizací všech uzlů, dálnic, potrubí a dalších komponent. Slouží jako podklad pro hydraulické výpočty, nákup materiálu a provádění montážních prací. Funkce aplikace jsou regulovány v souladu se státními normami, což usnadňuje čtení v jakékoli fázi výstavby.

Co je to

Pojmem axonometrické schéma vodovodního systému se rozumí vizuální obraz komunikační sítě v systému souřadnicových os x, y, z. To poskytuje nejvíce zjednodušené vnímání vzájemné polohy stoupaček, potrubí a prvků skládajících vodu v prostoru.

Zdravý! Postup klasifikace a návrhu je založen na obsahu předpisu GOST 2.317-2011.

Norma předpokládá provedení v měřítku 1:100 nebo 1:200. Diagram se kreslí ručně nebo pomocí speciálních online programů. Přítomnost hotového axonometrického diagramu výrazně zjednodušuje instalační práce, protože nejpřesněji odráží umístění všech potrubních prvků a jejich rozměry (průměr, délka) ve skutečnosti.

Pořadí zobrazení komunikace

Vývoj projektů vnitřní kanalizace a vodovodu se provádí podle jediného schématu. Na axonometrickém výkresu je však vodovodní a odvodňovací potrubí vyobrazeno samostatně. Plocha nacházející se ve vodorovné projekci se do diagramu přenese podobným způsobem. Stoupačky umístěné v těsné blízkosti skupiny zařízení jsou zobrazeny velkými ikonami a potrubí je zobrazeno svisle.

Stoupačka, která se nachází v maximální vzdálenosti od vchodu do domu, je aplikována zcela. Ostatní prvky jsou zobrazeny částečně, což naznačuje jejich značku. Vertikální výkres stoupačky umožňuje znázornit vlastnosti uzavíracích ventilů nainstalovaných na ní.

READ
Jak se nazývá druhý život starých věcí?

Části vodovodního řádu zobrazené svisle na výkresu návrhu jsou nakresleny pod úhlem 45°. Vodovodní větev je dle schválené trasy osazena 30 cm nad úrovní podlahy a položena se sklonem 0,002 ve směru k hlavní stoupačce. Místa, kde se napojuje na vodovodní armatury, jsou zobrazena svisle.

Schematické znázornění prvků a uzlů

Axonometrie vodovodního systému zajišťuje, že každý jednotlivý prvek nebo uzel je zobrazen s individuálním označením a sériovým číslem. Úplný popis označení používaných pro vnitřní vodovodní a kanalizační systémy, jakož i směr toku kapalin a dalších součástí, je uveden v GOST 21.205-93.

Nejběžnější prvky domácího vodovodního systému jsou zobrazeny na obrázku níže.

Směr proudění kapaliny a ovládací prvky jsou uvedeny níže.

Návrhové prvky

Axonometrie zásobování vodou je nezbytná pro objekty s velkou délkou potrubí a prvků příjmu vody. Při jeho sestavování je nutné věnovat pečlivou pozornost uvedení umístění zařízení. Pokud se diagram překrývá, použije se odsazení obrazu. Přerušení sítě jsou zobrazeny jako tečkované čáry. V některých případech lze měřítko změnit směrem nahoru (například 1:50).

V místě, kde vodovodní potrubí vstupuje do konstrukce, se na relativním povrchu půdy udělá značka. Vzhledem k tomu, že je pod úrovní podlahy, je digitální hodnota uvedena se znaménkem mínus. Pokud je k dispozici tlaková nádoba nebo vodní čerpadlo, jsou na výkrese uvedeny příslušné poznámky. Místa, kde polymerová trubka prochází podlahovými deskami, jsou chráněna manžetou, která je také uvedena ve schématu.

Zdravý! Díky kompletnímu axonometrickému schématu vodovodního systému je proveden hydraulický výpočet systému. Určuje polohu dálnice a všech přítomných větví.

Jak udělat sami

Axonometrický diagram vodovodního systému můžete vytvořit vlastními rukama. Jeho přítomnost výrazně zjednoduší následnou instalaci systému. Pro člověka, který se s takovým úkolem nikdy nesetkal, však bude jeho vypracování bez cizí pomoci problematické. Zde je nutné zohlednit nejen architektonické prvky stavby, ale také dodržení výše zmíněných norem.

Nejjednodušší způsob, jak vytvořit axonometrický diagram vlastníma rukama, je použít speciální programy. AutoCAD je považován za nejjednodušší a nejintuitivnější.

Zdravý! AutoCAD je jeden z nejlepších dvou- a trojrozměrných počítačově podporovaných návrhových systémů vyvinutý společností Autodesk. Má úplnou sadu nástrojů pro vytváření komplexního trojrozměrného modelování.

Jak pracovat s AutoCADem

Schéma vodovodu nebo jiné inženýrské sítě je modelováno v izometrické projekci. Program má spoustu vestavěných aplikací a možností, ale práce s ním je jednoduchá a zvládne ji i začátečník.

Podívejme se na proces vytváření jedné ze sítí.

Zobrazte inženýrskou síť na schématu.

Zkopírujte ostatní prvky vytvořené sítě na volné místo ve výkresu.

V další fázi proveďte pro každou z nich následující manipulace: pomocí okna „Otočit“ otočte obrázek o 315°. Můžete to také provést pomocí „držadel“ v aktivním režimu „Rotate“.

Postavte blok, na kterém bude vyobrazena celá geometrie obvodu. Název a základní bod se volí libovolně.

Po stisknutí kombinace „Ctrl+1“ se otevře „Properties“, kde je potřeba změnit „Y Scale“ na hodnotu 0,4142.

Přejděte do „Vlastnosti bloku“ a změňte hodnotu „Rotace“ na „22,5“.

Zvětšete velikost bloku pomocí příkazu „Měřítko“ 1,3066569krát nebo použijte „držadla“, když je zapnutý režim „Měřítko“.

Vznikne tak axonometrický diagram jedné sítě. Pokud jich je několik, měli byste provést podobné kroky pro každou z nich.

Závěr

Moderní programy umožňují vytvořit axonometrický trojrozměrný diagram vnitřního vodovodního systému v minimálním časovém období. V budoucnu jeho přítomnost výrazně usnadní výpočet, pořízení a instalaci. Navíc bez ohledu na to, jak bude práce provedena: vy osobně nebo profesionálové.