VENTILACE — soubor opatření a zařízení nezbytných k zajištění stanovené kvality vzduchu v pracovní místnosti [3].
VENTILACE — organizování přirozené nebo umělé výměny vzduchu v prostorách za účelem odstranění přebytečného tepla, vlhkosti, škodlivých a jiných látek s cílem zajistit přijatelné mikroklima a kvalitu vzduchu v obsluhovaných nebo pracovních prostorech. [2].
Větrání – Výměna vzduchu v místnostech k odstranění přebytečného tepla, vlhkosti, škodlivých a jiných látek za účelem zajištění přijatelných meteorologických podmínek a čistoty vzduchu v obsluhovaném nebo pracovním prostoru s průměrnou nejistotou 400 h/g – pro nepřetržitou práci a 300 h/g – pro jednosměnnou práci ve dne. (SNiP 41-01-2003)
Klasifikace ventilačních systémů
Podle způsobu vytváření tlaku k pohybu vzduchu:
· s přirozeným pohonem,
· s umělým pohonem.
Podle oblasti služby:
Podle návrhu:
Typy ventilace:
· celkové a místní větrání.
Nouzové větrání — regulovaná (řízená) výměna vzduchu v místnosti, zajišťující prevenci zvýšení koncentrací hořlavých plynů, par a prachu na nebezpečné hodnoty při jejich náhlém vstupu do chráněné místnosti [2].
Klimatizace — automatická údržba v uzavřených prostorách všech nebo jednotlivých parametrů vzduchu (teplota, relativní vlhkost, čistota, rychlost a kvalita) za účelem zajištění optimálních meteorologických podmínek, co nejpříznivějších pro pohodu lidí, zachování technologického postupu a zajištění bezpečnost cenností [2].
Je třeba vzít klimatizaci:
zajistit parametry mikroklimatu a čistotu vzduchu potřebné pro technologický proces dle projektové specifikace;
na základě ekonomického odůvodnění nebo v souladu s požadavky zvláštních regulačních dokumentů;
zajistit parametry mikroklimatu v mezích optimálních norem (všechny nebo jednotlivé parametry) dle zadání projektu;
zajistit potřebné parametry mikroklimatu v přijatelných normách, kdy je nelze zajistit větráním v teplém období bez použití umělého chlazení vzduchem.
Při klimatizaci je povoleno odebírat rychlost pohybu vzduchu v obsluhovaném nebo pracovním prostoru areálu (na stálých i nestálých pracovištích) v přijatelných mezích [2].
Všeobecné ventilační systémy pro průmyslové, administrativní a veřejné prostory s trvalým pobytem osob bez přirozeného větrání by měl být opatřen minimálně dvěma přívodními a dvěma odtahovými ventilátory, každý s průtokem minimálně 50 % požadované výměny vzduchu. Pro administrativní, domácí a veřejné prostory je povoleno zajistit jeden přívodní a jeden odsávací systém se záložními ventilátory nebo se záložními elektromotory.
Pro průmyslové prostory propojené otevíracími otvory se sousedními prostory stejné kategorie nebezpečí výbuchu a požáru a s únikem obdobného nebezpečí je dovoleno navrhnout přívodní systém bez záložního ventilátoru a odtahový systém se záložním ventilátorem [2] .
Klimatizační systémy, stejně jako zásobovací systémy generální výměny určené k zajištění požadovaných parametrů vnitřního vzduchu 50 hodin denně a po celý rok, by měly být vybaveny alespoň dvěma instalacemi. Pokud některá z instalací selže, je nutné zajistit alespoň 12 % požadované výměny vzduchu a stanovenou teplotu (ale ne méně než 2 °C) v chladném období. V případě technologických požadavků nebo dle projektového zadání je povoleno zajistit instalaci záložních klimatizací nebo ventilátorů, čerpadel apod. pro zachování požadovaných parametrů vzduchu [XNUMX].
Přirozené větrání – větrání prováděné pod vlivem rozdílu měrných hmotností (teplot) vnějšího a vnitřního vzduchu, pod vlivem větru nebo jejich kombinovaného působení, jakož i pod vlivem komplexu technických prostředků bez mechanického pohonu [1] .
Přírodní větrání vzniká přirozeně, bez použití větracích zařízení, ale pouze díky přirozené výměně vzduchu, rozdílům teplot uvnitř a venku a proudění větru. Kvůli změnám atmosférického tlaku v závislosti na podlaze, na které se místnost nachází. Systémy přirozené ventilace se snadno instalují a jsou relativně levné. Takové větrací systémy jsou však úzce závislé na klimatických podmínkách, v důsledku čehož nejsou schopny pokrýt celý objem určený pro větrání místnosti [2].
Obrázek 1. Schéma přirozeného větrání obytného prostoru
Mechanická ventilace – větrání prováděné pomocí komplexu technických prostředků pomocí mechanicky poháněných vzduchotechnických zařízení [1].
V případě potřeby je vzduch ve ventilačních systémech podrobován různým druhům zpracování (ohřev, čištění, odvlhčování, chlazení, zvlhčování atd.), což je v systémech s přirozeným větráním prakticky nemožné.
V praxi se často zajišťuje tzv. smíšená ventilace, která kombinuje přirozené i mechanické větrání. V každém konkrétním projektu je určeno, který typ větrání je z hygienického a hygienického hlediska nejlepší a také ekonomicky a technicky racionálnější. Mechanickou ventilaci lze zařídit jak na místním pracovišti (lokální), tak pro celou místnost jako celek (generální ústředna).[2]
Zásobovací systém větrání slouží k přívodu čistého vzduchu do větraných místností místo odváděného znečištěného vzduchu. V případě potřeby je přiváděný vzduch podroben speciální úpravě (čištění, ohřev, zvlhčování atd.).
Výfukové větrání odvádí znečištěný vzduch z místnosti.
Obecně platí, že v místnosti jsou jak přívodní, tak výfukové systémy. Jejich výkon musí být vyvážený s ohledem na možnost proudění vzduchu do nebo z přilehlých místností. Prostory mohou mít také pouze výfukový nebo pouze přívodní systém. Vzduch v tomto případě vstupuje do této místnosti zvenčí nebo ze sousedních místností speciálními otvory, nebo je z této místnosti odváděn ven, nebo proudí do sousedních místností.
Místní ventilace se nazývá taková, při které je vzduch přiváděn do určitých míst (místní přívodní větrání) a znečištěný vzduch je odváděn pouze z míst, kde vznikají škodlivé emise (místní odsávací větrání).
Místní přívodní větrání – mechanické, určené k přívodu vzduchu do určité oblasti pracovního prostoru nebo na určité pracoviště [1].
Místní přívodní větrání zahrnuje vzduchové sprchy (koncentrované proudění vzduchu při zvýšené rychlosti). Jejich úkolem je přivádět čistý vzduch na stálá pracoviště, snižovat okolní teplotu v jejich prostoru a foukat vzduch přes pracovníky vystavené intenzivnímu tepelnému záření.
Využívá se i místní přívodní větrání ve formě vzduchových clon (u vrat, kamen apod.), které vytvářejí vzduchové přepážky nebo mění směr proudění vzduchu. Místní větrání vyžaduje nižší náklady než větrání obecné. V průmyslových prostorách, kdy dochází k uvolňování škodlivých látek (plyny, vlhkost, teplo atd.), se obvykle používá systém smíšeného větrání: obecný – pro eliminaci škodlivých látek v celém objemu místnosti a místní (místní sání a přítok) – na servisní pracoviště.
Místní odsávání – větrání, při kterém je vzduch přiváděn do určitých míst (místní přívodní větrání) a kontaminovaný vzduch je odváděn pouze z míst, kde vznikají škodlivé emise (místní odsávací větrání).
Lokální odsávání se používá, když se lokálně uvolňují nebezpečí: kouř, plyny, prach a částečně teplo, například ze stroje ve výrobě nebo ze sporáku v kuchyni. Takové větrání zachycuje a odstraňuje škodlivé látky a zabraňuje jejich šíření po místnosti.
Obecná přívodní ventilace – mechanické, určené k přívodu vzduchu do obsluhované místnosti nebo pracovního prostoru [1].
Obecná výměnná přívodní ventilace je uspořádána tak, aby asimilovala přebytečné teplo a vlhkost, zředila škodlivé koncentrace par a plynů, které nebyly odstraněny místní a obecnou výměnnou odsávací ventilací, a také aby zajistila vypočtené hygienické a hygienické normy a volné dýchání osob v pracovní oblasti .
V případě negativní tepelné bilance, tedy při nedostatku tepla, se zařizuje celkové přívodní větrání s mechanickou stimulací a ohřevem celého objemu přiváděného vzduchu. Vzduch je zpravidla před přívodem očištěn od prachu.
Když se škodlivé emise dostanou do ovzduší dílny, musí množství přiváděného vzduchu plně kompenzovat celkové a místní odsávání.
Obecná odsávací ventilace. Nejjednodušším typem obecné odsávací ventilace je samostatný ventilátor (obvykle axiálního typu) s elektromotorem na jedné ose, umístěný v okně nebo v otvoru ve zdi. Tato instalace odstraňuje vzduch z oblasti místnosti nejblíže ventilátoru a provádí pouze obecnou výměnu vzduchu.
V průmyslových objektech, kde se vyskytují různé škodlivé emise (teplo, vlhkost, plyny, páry, prach atd.) a k jejich vstupu do areálu dochází za různých podmínek (koncentrované, rozptýlené, na různých úrovních atd.), je často není možné vyjít s jedním systémem, například místní nebo obecnou burzou.
V takových prostorách se používají obecné výfukové systémy k odstranění škodlivých emisí, které nelze lokalizovat a dostávají se do vzduchu v místnosti.
V určitých případech se v průmyslových prostorách spolu s mechanickými ventilačními systémy používají systémy s přirozeným impulsem, například provzdušňovací systémy.
Literatura:
1. Mezistátní norma GOST 22270-2018 „Vytápěcí, ventilační a klimatizační systémy. Termíny a definice”.
Větrání je velmi důležitou součástí všech moderních budov. V bytech a soukromých domech tomu není věnována náležitá pozornost, ale v podnicích se to bez vysoce kvalitního systému neobejde.
Definice
Větrání je pohyb vzduchu v určité struktuře. Není žádným tajemstvím, že všechny budovy dostávají kyslík, který potřebujeme, z ulice. Pokud by se tak nestalo, v místnosti by se hromadil oxid uhličitý, prach a další chemické sloučeniny. Během větrání je odsáváním odsáván zatuchlý vzduch a stále proudí nový vzduch.
Jaké je tam větrání? Oddělení ventilace.
- přírodní;
- vynucený;
- zásobování;
- vyčerpat;
- přívod a odvod;
- všeobecná výměna;
- místní;
- odstranění kouře;
- nouzový;
- aspirace;
- kanál;
- bezkanálový;
Vysvětlení, příklady, klady a zápory větrání
Přírodní větrání – Jedná se o ventilaci, která funguje díky rozdílu teplot a tlaku uvnitř a venku. V místnosti je teplo, vzduch se rozpíná a začíná unikat ven. Místo toho dovnitř přichází čerstvý vzduch.
Příklad. Máte 2 patrový dům. Otevřeli jste vchodové dveře v 1. patře a okno ve 2. patře. Toto větrání je přirozené. Reguluje se pouze otevřením dveří a/nebo okna.
- Nejsou žádné provozní náklady;
- Jednoduchost;
- Žádné topení;
- Žádné automatické nastavení;
- Omezení objemu výměny vzduchu;
Příklad. V domě je vzduchotechnická jednotka. Systém přívodu a odvodu ventilace byl zapnut.
- Nastavení vzduchu;
- Můžete připojit klapky, topení, automatické filtry.
- Počáteční náklady;
- Provozní náklady
- Pro objekty větší než 50 mXNUMX. m. potřebovat projekt;
KIV ventil. Instaluje se mezi baterii a okno, přirozený přítok s filtrem a mřížkou, bez automatiky.
- Mnoho možností pro každý rozpočet.
- Příliv čerstvého vzduchu;
- Připojení automatiky, pokud je přívodní ventilace poháněna mechanicky.
- Nevhodné pro san. uzly;
- V zimě musí být přiváděný vzduch ohříván;
- Nedostatek odsávání;
Výfukové větrání– Jedná se o ventilaci, která odvádí vzduch z místnosti.
Děje se to jak s mechanickou motivací, tak bez mechanické motivace.
- Mnoho možností pro každý rozpočet.
- Odvod odpadního vzduchu;
- Připojení automatiky, pokud je odsávací ventilace poháněna mechanicky;
- Nedostatek přívodního větrání;
- Maximální pohodlí;
- Minimální výměna vzduchu (systém přívodu a odvodu vzduchu);
- Možná automatizace;
- Filtrace vzduchu;
- Úspora chladicí kapaliny (rekuperátor);
- Výběr chladicí kapaliny;
- Instalace vzduchovodů;
- Propojování různých síťových prvků;
- Připojení k chytré domácnosti;
- Cena vzduchotechnické jednotky;
- Instalace vzduchotechnické jednotky;
Nouzové větrání – jedná se o samostatnou ventilaci, nezávislou na celkovém ventilačním systému, komplex ventilačních zařízení a vzduchovodů.
Ve výrobě se během havarijního stavu aktivuje samostatné větrání pro zajištění bezpečnosti osob, zařízení, zboží atd.