VENTILACE — soubor opatření a zařízení nezbytných k zajištění stanovené kvality vzduchu v pracovní místnosti [3].

VENTILACE — organizování přirozené nebo umělé výměny vzduchu v prostorách za účelem odstranění přebytečného tepla, vlhkosti, škodlivých a jiných látek s cílem zajistit přijatelné mikroklima a kvalitu vzduchu v obsluhovaných nebo pracovních prostorech. [2].

Větrání – Výměna vzduchu v místnostech k odstranění přebytečného tepla, vlhkosti, škodlivých a jiných látek za účelem zajištění přijatelných meteorologických podmínek a čistoty vzduchu v obsluhovaném nebo pracovním prostoru s průměrnou nejistotou 400 h/g – pro nepřetržitou práci a 300 h/g – pro jednosměnnou práci ve dne. (SNiP 41-01-2003)

Klasifikace ventilačních systémů

Podle způsobu vytváření tlaku k pohybu vzduchu:

· s přirozeným pohonem,

· s umělým pohonem.

Podle oblasti služby:

Podle návrhu:

Typy ventilace:

· celkové a místní větrání.

Nouzové větrání — regulovaná (řízená) výměna vzduchu v místnosti, zajišťující prevenci zvýšení koncentrací hořlavých plynů, par a prachu na nebezpečné hodnoty při jejich náhlém vstupu do chráněné místnosti [2].

Klimatizace — automatická údržba v uzavřených prostorách všech nebo jednotlivých parametrů vzduchu (teplota, relativní vlhkost, čistota, rychlost a kvalita) za účelem zajištění optimálních meteorologických podmínek, co nejpříznivějších pro pohodu lidí, zachování technologického postupu a zajištění bezpečnost cenností [2].

Je třeba vzít klimatizaci:

zajistit parametry mikroklimatu a čistotu vzduchu potřebné pro technologický proces dle projektové specifikace;

na základě ekonomického odůvodnění nebo v souladu s požadavky zvláštních regulačních dokumentů;

zajistit parametry mikroklimatu v mezích optimálních norem (všechny nebo jednotlivé parametry) dle zadání projektu;

zajistit potřebné parametry mikroklimatu v přijatelných normách, kdy je nelze zajistit větráním v teplém období bez použití umělého chlazení vzduchem.

Při klimatizaci je povoleno odebírat rychlost pohybu vzduchu v obsluhovaném nebo pracovním prostoru areálu (na stálých i nestálých pracovištích) v přijatelných mezích [2].

Všeobecné ventilační systémy pro průmyslové, administrativní a veřejné prostory s trvalým pobytem osob bez přirozeného větrání by měl být opatřen minimálně dvěma přívodními a dvěma odtahovými ventilátory, každý s průtokem minimálně 50 % požadované výměny vzduchu. Pro administrativní, domácí a veřejné prostory je povoleno zajistit jeden přívodní a jeden odsávací systém se záložními ventilátory nebo se záložními elektromotory.

READ
Co je zahrnuto do skupiny bezpečnosti vytápění?

Pro průmyslové prostory propojené otevíracími otvory se sousedními prostory stejné kategorie nebezpečí výbuchu a požáru a s únikem obdobného nebezpečí je dovoleno navrhnout přívodní systém bez záložního ventilátoru a odtahový systém se záložním ventilátorem [2] .

Klimatizační systémy, stejně jako zásobovací systémy generální výměny určené k zajištění požadovaných parametrů vnitřního vzduchu 50 hodin denně a po celý rok, by měly být vybaveny alespoň dvěma instalacemi. Pokud některá z instalací selže, je nutné zajistit alespoň 12 % požadované výměny vzduchu a stanovenou teplotu (ale ne méně než 2 °C) v chladném období. V případě technologických požadavků nebo dle projektového zadání je povoleno zajistit instalaci záložních klimatizací nebo ventilátorů, čerpadel apod. pro zachování požadovaných parametrů vzduchu [XNUMX].

Přirozené větrání – větrání prováděné pod vlivem rozdílu měrných hmotností (teplot) vnějšího a vnitřního vzduchu, pod vlivem větru nebo jejich kombinovaného působení, jakož i pod vlivem komplexu technických prostředků bez mechanického pohonu [1] .

Přírodní větrání vzniká přirozeně, bez použití větracích zařízení, ale pouze díky přirozené výměně vzduchu, rozdílům teplot uvnitř a venku a proudění větru. Kvůli změnám atmosférického tlaku v závislosti na podlaze, na které se místnost nachází. Systémy přirozené ventilace se snadno instalují a jsou relativně levné. Takové větrací systémy jsou však úzce závislé na klimatických podmínkách, v důsledku čehož nejsou schopny pokrýt celý objem určený pro větrání místnosti [2].

ventilace.jpg

Obrázek 1. Schéma přirozeného větrání obytného prostoru

Mechanická ventilace – větrání prováděné pomocí komplexu technických prostředků pomocí mechanicky poháněných vzduchotechnických zařízení [1].

V případě potřeby je vzduch ve ventilačních systémech podrobován různým druhům zpracování (ohřev, čištění, odvlhčování, chlazení, zvlhčování atd.), což je v systémech s přirozeným větráním prakticky nemožné.

V praxi se často zajišťuje tzv. smíšená ventilace, která kombinuje přirozené i mechanické větrání. V každém konkrétním projektu je určeno, který typ větrání je z hygienického a hygienického hlediska nejlepší a také ekonomicky a technicky racionálnější. Mechanickou ventilaci lze zařídit jak na místním pracovišti (lokální), tak pro celou místnost jako celek (generální ústředna).[2]

Zásobovací systém větrání slouží k přívodu čistého vzduchu do větraných místností místo odváděného znečištěného vzduchu. V případě potřeby je přiváděný vzduch podroben speciální úpravě (čištění, ohřev, zvlhčování atd.).

READ
Jak izolovat stěny z ulice?

Výfukové větrání odvádí znečištěný vzduch z místnosti.

Obecně platí, že v místnosti jsou jak přívodní, tak výfukové systémy. Jejich výkon musí být vyvážený s ohledem na možnost proudění vzduchu do nebo z přilehlých místností. Prostory mohou mít také pouze výfukový nebo pouze přívodní systém. Vzduch v tomto případě vstupuje do této místnosti zvenčí nebo ze sousedních místností speciálními otvory, nebo je z této místnosti odváděn ven, nebo proudí do sousedních místností.

Místní ventilace se nazývá taková, při které je vzduch přiváděn do určitých míst (místní přívodní větrání) a znečištěný vzduch je odváděn pouze z míst, kde vznikají škodlivé emise (místní odsávací větrání).

Místní přívodní větrání – mechanické, určené k přívodu vzduchu do určité oblasti pracovního prostoru nebo na určité pracoviště [1].

Místní přívodní větrání zahrnuje vzduchové sprchy (koncentrované proudění vzduchu při zvýšené rychlosti). Jejich úkolem je přivádět čistý vzduch na stálá pracoviště, snižovat okolní teplotu v jejich prostoru a foukat vzduch přes pracovníky vystavené intenzivnímu tepelnému záření.

Využívá se i místní přívodní větrání ve formě vzduchových clon (u vrat, kamen apod.), které vytvářejí vzduchové přepážky nebo mění směr proudění vzduchu. Místní větrání vyžaduje nižší náklady než větrání obecné. V průmyslových prostorách, kdy dochází k uvolňování škodlivých látek (plyny, vlhkost, teplo atd.), se obvykle používá systém smíšeného větrání: obecný – pro eliminaci škodlivých látek v celém objemu místnosti a místní (místní sání a přítok) – na servisní pracoviště.

Místní odsávání – větrání, při kterém je vzduch přiváděn do určitých míst (místní přívodní větrání) a kontaminovaný vzduch je odváděn pouze z míst, kde vznikají škodlivé emise (místní odsávací větrání).

Lokální odsávání se používá, když se lokálně uvolňují nebezpečí: kouř, plyny, prach a částečně teplo, například ze stroje ve výrobě nebo ze sporáku v kuchyni. Takové větrání zachycuje a odstraňuje škodlivé látky a zabraňuje jejich šíření po místnosti.

Obecná přívodní ventilace – mechanické, určené k přívodu vzduchu do obsluhované místnosti nebo pracovního prostoru [1].

Obecná výměnná přívodní ventilace je uspořádána tak, aby asimilovala přebytečné teplo a vlhkost, zředila škodlivé koncentrace par a plynů, které nebyly odstraněny místní a obecnou výměnnou odsávací ventilací, a také aby zajistila vypočtené hygienické a hygienické normy a volné dýchání osob v pracovní oblasti .

READ
Jak se jmenuje pila na dřevo?

V případě negativní tepelné bilance, tedy při nedostatku tepla, se zařizuje celkové přívodní větrání s mechanickou stimulací a ohřevem celého objemu přiváděného vzduchu. Vzduch je zpravidla před přívodem očištěn od prachu.

Když se škodlivé emise dostanou do ovzduší dílny, musí množství přiváděného vzduchu plně kompenzovat celkové a místní odsávání.

Obecná odsávací ventilace. Nejjednodušším typem obecné odsávací ventilace je samostatný ventilátor (obvykle axiálního typu) s elektromotorem na jedné ose, umístěný v okně nebo v otvoru ve zdi. Tato instalace odstraňuje vzduch z oblasti místnosti nejblíže ventilátoru a provádí pouze obecnou výměnu vzduchu.

V průmyslových objektech, kde se vyskytují různé škodlivé emise (teplo, vlhkost, plyny, páry, prach atd.) a k jejich vstupu do areálu dochází za různých podmínek (koncentrované, rozptýlené, na různých úrovních atd.), je často není možné vyjít s jedním systémem, například místní nebo obecnou burzou.

V takových prostorách se používají obecné výfukové systémy k odstranění škodlivých emisí, které nelze lokalizovat a dostávají se do vzduchu v místnosti.

V určitých případech se v průmyslových prostorách spolu s mechanickými ventilačními systémy používají systémy s přirozeným impulsem, například provzdušňovací systémy.

Literatura:

1. Mezistátní norma GOST 22270-2018 „Vytápěcí, ventilační a klimatizační systémy. Termíny a definice”.

Větrání je velmi důležitou součástí všech moderních budov. V bytech a soukromých domech tomu není věnována náležitá pozornost, ale v podnicích se to bez vysoce kvalitního systému neobejde.

Definice

Větrání je pohyb vzduchu v určité struktuře. Není žádným tajemstvím, že všechny budovy dostávají kyslík, který potřebujeme, z ulice. Pokud by se tak nestalo, v místnosti by se hromadil oxid uhličitý, prach a další chemické sloučeniny. Během větrání je odsáváním odsáván zatuchlý vzduch a stále proudí nový vzduch.

Jaké je tam větrání? Oddělení ventilace.

  • přírodní;
  • vynucený;
  • zásobování;
  • vyčerpat;
  • přívod a odvod;
  • všeobecná výměna;
  • místní;
  • odstranění kouře;
  • nouzový;
  • aspirace;
  • kanál;
  • bezkanálový;

Vysvětlení, příklady, klady a zápory větrání

Přírodní větrání – Jedná se o ventilaci, která funguje díky rozdílu teplot a tlaku uvnitř a venku. V místnosti je teplo, vzduch se rozpíná a začíná unikat ven. Místo toho dovnitř přichází čerstvý vzduch.

Příklad. Máte 2 patrový dům. Otevřeli jste vchodové dveře v 1. patře a okno ve 2. patře. Toto větrání je přirozené. Reguluje se pouze otevřením dveří a/nebo okna.

  • Nejsou žádné provozní náklady;
  • Jednoduchost;
  • Žádné topení;
  • Žádné automatické nastavení;
  • Omezení objemu výměny vzduchu;

Příklad. V domě je vzduchotechnická jednotka. Systém přívodu a odvodu ventilace byl zapnut.

  • Nastavení vzduchu;
  • Můžete připojit klapky, topení, automatické filtry.
  • Počáteční náklady;
  • Provozní náklady
  • Pro objekty větší než 50 mXNUMX. m. potřebovat projekt;

KIV ventil. Instaluje se mezi baterii a okno, přirozený přítok s filtrem a mřížkou, bez automatiky.

  • Mnoho možností pro každý rozpočet.
  • Příliv čerstvého vzduchu;
  • Připojení automatiky, pokud je přívodní ventilace poháněna mechanicky.
  • Nevhodné pro san. uzly;
  • V zimě musí být přiváděný vzduch ohříván;
  • Nedostatek odsávání;
READ
Kde je tato designérská profese žádaná?

Výfukové větrání– Jedná se o ventilaci, která odvádí vzduch z místnosti.
Děje se to jak s mechanickou motivací, tak bez mechanické motivace.

  • Mnoho možností pro každý rozpočet.
  • Odvod odpadního vzduchu;
  • Připojení automatiky, pokud je odsávací ventilace poháněna mechanicky;
  • Nedostatek přívodního větrání;
  • Maximální pohodlí;
  • Minimální výměna vzduchu (systém přívodu a odvodu vzduchu);
  • Možná automatizace;
  • Filtrace vzduchu;
  • Úspora chladicí kapaliny (rekuperátor);
  • Výběr chladicí kapaliny;
  • Instalace vzduchovodů;
  • Propojování různých síťových prvků;
  • Připojení k chytré domácnosti;
  • Cena vzduchotechnické jednotky;
  • Instalace vzduchotechnické jednotky;

Nouzové větrání – jedná se o samostatnou ventilaci, nezávislou na celkovém ventilačním systému, komplex ventilačních zařízení a vzduchovodů.

Ve výrobě se během havarijního stavu aktivuje samostatné větrání pro zajištění bezpečnosti osob, zařízení, zboží atd.